Proč spát venku

Každý si najde svůj důvod. Pro mě je to směs adrenalinu, budování sebevědomí, poznávání nových míst, zjednodušení života, radost z radosti syna a taky fakt, že venku fungujeme tak nějak líp. Já, teď už vlastně my, to máme rádi a syn se často ptá: ‚‚Budeme spát venku/ v autě?’’.

*V době vzniku článku je synovi 2,5 let.

Pořád beru jako privilegium, že v naší zemi je spaní v přírodě povoleno. Má to svá pravidla, ale můžeme a to je na mnoha místech i v Evropě nemyslitelné. Trochu mám pocit, že si toho moc nevážíme. 

Venku je to všechno trochu jinak. Tak nějak přirozenější, jednodušší. Řešíte hlavně základní potřeby (jídlo, teplo, spánek) a hlava funguje v jiném režimu než běžně doma za provozu. Je to takový návrat k sobě. A je to i osvobozující. Doma hlavu jen velmi těžko zastavíte.

Je to dobrodružství, které je dostupné. Nepotřebujete speciální auto, drahé letenky a na začátek ani speciální vybavení. Můžete spát doslova za barákem. V dnešní době, kdy na nás sociální sítě tlačí, jak zabavit děti a kam s nimi vyjet na dovolenou/ roadtrip, to všechno můžete vypnout a zorganizovat přespávačku low cost. V klidu a na pohodu.

Strach jako překážka

No a co když se bojíte? Strach jako překážka spaní venku je to nejčastější, s čím se v soukromých zprávách setkávám. Nebudu lhát, I já mám občas strach. Takže co s tím?

Popište si svůj strach

Zjistit, s čeho přesně máte strach, je klíčem k tomu se strachem nakonec zatočit. V klidu domova si nejlépe nahlas popište, co je spouštěč. Je to tma? Jsou to divné zvuky? Je to nepohodlí? Jsou to zvířata? Řekněte ten nejhorší scénář a klidně přehánějte. A pak se na něj ‚‚podívejte“ a objektivně si to rozeberte.

Tahák na jednotlivé strachy

• Strach ze zvuků – nahlas si zvuky popište, poslouchejte audioknihu.
• Strach ze tmy – hlavní spouštěč fantazie, pomáhá světlo (malé skladné solární v teplé žluté například z Pod7kilo).
• Strach z neznámého místa – vydejte se tam, kde to znáte, využijte Bezkempu, najděte si malý klidný kemp.
• Strach ze samoty – přidejte se k někomu.
• Strach, že to dítě nezvládne – může se stát, že to neklapne. Ale děti jsou většinou víc v pohodě jak my. Mluvte o tom, co vás čeká.
• Strach z počasí – sledujte předpověď, mějte plán B.
• Strach z nepohodlí – můžete vylepšit vybavení (tlustší matračka, teplejší spacák, větší stan).
• Strach z hmyzu – použijte repelent (my používáme EO a Incognito Insect Repellent), moskytiéru.
• Strach z lidí – sežeňte si parťáka, spěte daleko od lidí (když nadivoko), nebo využijte zázemí kempů.

Rituály jako překážka?

My jsme si žádné rituály, vázané na byt, nedělali. Takže jsme tohle moc řešit nemuseli. Ale někdo například večer pravidelně koupe. Nebo pravidelně vstává. Nebo usíná v tom samém pyžámku. Nebo má ten určitý hrneček. To se dá trochu poupravit.

Změňte formu, ne obsah.

Například pohádky můžete číst při čelovce. Pyžamo můžete vybrat speciální na ven. Hrneček si nechte vyrobit 1:1 plecháček. Vytvořte si nové rituály speciálně jen na ven.

A pak taky, děti jsou velmi často tak unavené, že usnou dřív, než je zapnete do spacáku.

Jak můžete začít vy

• Nechoďte sami. Najděte si parťáky. Pro vás i děti to bude snadnější, pokud se znáte a máte podobné tempo (pokud se o někoho musíte ještě starat, moc vám to nepomůže, vybírejte pečlivě). 

• Zkuste si to na zahradě/ v malém kempu. Víte, že doma je blízko, nebo že nejste sami.

• Využijte hezké Bezkemp místo.

• Přidejte se na organizovanou akci/ tábor.

Jestli máte zkušenosti bez dětí, využijete je! Několik matek mi psalo, že samy hodně spaly venku, ale s dětmi si na to netroufají. Ale proč? Pokud jste ve stejné situaci, věřím, že máte dostatek zkušeností a zážitků, abyste to zkusili i s dětmi. Možná se vám objevily nové strachy, na těch, ale můžete zapracovat.

Nedávejte si velké cíle. Stačí malé. Na začátek klidně jedna noc. 

Vyzkoušet si všechno nanečisto

Tohle je dost důležitý bod. Rozhodně NECHCETE na místě v nepohodlí, začínajícím řevu mláděte řešit, že netušíte, jak postavit stan, nebo zapnout čelovku.

Vyzkoušejte si opravdu všechno. Jak nafouknout karimatku, jak postavit stan (postavte ho klidně v obýváku), kde máte oblečení, jak našroubovat kartuši. V klidu si nanečisto zabalte. Zkuste si celý proces od A do Z.

Určitě si dejte pozor, aby vaše boty a oblečení nedřelo. Klidně choďte na nákup s batohem.

Pokud to bude vaše první spaní venku, klidně si v tom obýváku ve stanu i ustelte.

Našla jsem článek, který nedoporučoval spát s dětmi mladšími 3 let ve stanu. Větší blbost jsem nečetla opravdu dlouho. Naopak, čím dřív začnete, tím přirozenější to pro vás a vaše děti bude. Jestli jste to nestihli, tak nezoufejte. Právě takovéhle malé kroky pomohou děcko na stan navyknout.

Kemp nebo nadivoko?

Já to mám raději v přírodě. Je to sice větší výzva, hlavně pokud máte strach. Ale má to i výhody. Na záchod můžete, kde si vyberete. Nebude vás budit nikdo opilý. Je to zadarmo. 

Při delších cestách se sem tam spaní v kempu hodí. V některých lokalitách (klasicky CHKO a NP) je ale spaní na divoko zakázané. Například při přechodu Šumavy jsme využívali nouzová nocoviště, při přechodu Českého ráje jsme využili kempy.

Kempy jsou fajn, pokud potřebujete dobít baterky, dát sprchu, vyhodit odpadky, vydechnout u hřiště a nemít strach z neznáma. Já se ale nikdy nevyspala kvalitně, vždycky se někdo opil a dělal bordel. 

Pokud bych vám mohla doporučit, zkuste Bezkemp. Víte kde jste, že se o vás ví, nebudete rušeni.

Praktické rady

Jak najít místo

Prohlédněte si lokalitu na mapě. Jak turistické (koukejte na vrstevnice), tak letecké. Nedá vám to sice 100 procentní jistotu rovného místa, můžete si je alespoň vytipovat. Osobně se dívám na přístřešky, protože se tam dá dobře uvařit večeře a mají alespoň nějaké chránění před deštěm. V některých lokalitách už existují také útulny, nebo nouzová nocoviště. To všechno můžete zadat do vyhledávání v aplikaci Mapy.cz (rozhodně doporučuji zaplatit si Premium verzi).

Osobně bych nespala u posedů a na místě, kde je dost stop zvířat. Pokud se nebudete cítit, není žádná hanba místo změnit.

Zároveň doporučuji dojít na místo za světla a mít dostatek prostoru pro postavení stanu a uvaření večeře.

Stáhněte si aplikaci Záchranka. Nejenom že je skvělá v případě problému, ale zároveň varuje při situacích, jako je velký vítr, možnost povodně a podobně.

Organizace ve stanu a příprava na ráno

Zkuste už při přípravě na noc přemýšlet, co by se vám mohlo hodit. Já mívám po ruce pití pro nás oba, kapesníčky/ vlhčené ubrousky, jednu teplejší vrstvu oblečení, čelovku a telefon. U mladších dětí bych si připravila i plenu a teplou vodu na UM. Hodně mi pomáhají barevné organizéry/ vaky. Docela rychle tak mám i v noci přehled, kde co mám.

Hygiena

Důležitý bod, aby se vaše dítě neoprudilo. Tohle jsem vždy řešila podle délky pobytu venku a podle počasí. Když jdeme nebo jedeme delší cestu, využiju jednou za čas kemp, kde se pořádně osprchujeme. Na kratší (třeba 2-3 dny) využívám svoji vodu, vlhčené ubrousky, nebo potoky (ale nikdy nepoužíváme mýdlo v potoce, i kdyby bylo nontoxic). To, že má dítě oblečení špinavé nevadí, ale mokré už ano. To samé platí u vás.

Můj tip: používám cestovní lahvičky a flakonky. Mám takhle tělový olej, parfém pro sebe, sprchový gel. 

Zima nebo mokro, co s tím?

Když se ochladí, vždycky jako první řeším jeho pohodlí. Chci, aby byl syn v pořádku, suchu, teple a měl hezké vzpomínky (krátkodobé nepohodlí nevadí, naopak). 

Takže, vždy nejdřív převlíkám a do oblékám malého, pak mě. Vyjímka je ráno, kdy nejdřív oblékám sebe.

Můj tip: mějte jeden vak na špinavé a mokré prádlo navíc.

Hmyz a další havěť

Broučkům, komárům, mravencům a pavoukům venku neutečete. Ale můžete eliminovat jejich přítomnost ve stanu, a jak moc vás otravují mimo stan.

• Zkraťte dobu otevření stanu na minimum.
• Pokud uvnitř svítíte, snažte se neotvírat.
• Čelovku si zavěste na krk, aby vám hmyz nelítal do obličeje.
• Nontoxic repelentem nastříkejte sebe i síťku stanu.
• Můžete si pořídit Head net (síťku na obličej).
• Noste dlouhé rukávy a nohavice.
• Přibalte tyčinku na bodance.
• Každý den se prohlídněte kvůli klíšťatům (dětem prohlídněte i hlavy).

Co když to neklapne

Může se stát, že se to nepovede. Že vás překvapí počasí, nebude se to líbit vám, nebo dítěti. Vždy mějte plán B. Kudy rychle domů, záložní ubytování, někdo na telefonu. Rozhodně to není ostuda! Je daleko lepší změnit lokalitu (když se vám nelíbí), nebo jet domů, než se v lese trápit.

Pravidlo EASY IN a EASY OUT.

Vybavení

Nemusíte mít žádné extra vybavení. I my jsme měli začátky punkové. Následující řádky berte jako inspiraci a doporučení.

Oblečení

Vrstvěte jako cibule. Co se týče materiálu, nejvíc se mi osvědčilo merino. Pro mě i malého jako základní vrstva na spaní a při zimě. Jako finální vrstva se mi osvědčil (u dítěte) softshell, v blbém počasí nepromok (třeba z Lidlu). Kukla (merino) je perfektní na léto i na zimu. Když byl syn malý (do 2 let) měli jsme i čepičky na šňůrky (perfektně posloužila na Fisherman’s trail a na přechodu Šumavy). Pokud dítě nosíte, doporučuji capáčky, klidně péřové do stanu a do nosítka softshell. U malých dětí využijete i slintáčky.

Tip: Roky jsem spokojená se značkou Dupeto.

Stan

Jednoznačně se vyhněte levným stanům typu Lidl. Velmi často nemají dobře vyřešené dveře a zádveří a pravděpodobně vám do nich naprší.

Co vás bude zajímat:

• Váha.
• Cena.
• Typ (samonosný/ tarp, jednoplášťový/ dvouplášťový).
• Velikost.

Jednoplášťový stan – za mě nebrat. Budete neustále řešit kondenzaci, tedy mokro. A to nechcete.

Tarp – je skvělá volba, pokud řešíte váhu. Staví se na trekové hole. To může být problém v náročných situacích, kdy je nutnost stan rychle postavit, nebo fouká vítr a je špatné podloží.

Samonosný stan – ideální řešení. Určitě vybírejte mezi stany pro 2 osoby, i když máte malé dítě. Potřebujete prostor pro manipulaci uvnitř. My máme NatureHike pro 2 osoby a nevyhovuje nám. Proč? Vchod je pouze u hlavy, tedy místo převalit se na stranu složitě vylézám a často syna vzbudím.

Moje doporučení: samonosný, dvouplášťový stan se 2 předsíňkami pro 2-3 osoby. Osobně teď pokukuji po Big Agnes. Je to velká investice, ale věřím, že nám kvalitní pobyt venku. A nezapomeňte na podlážku. Roky používám doma vyrobenou z tyveku a stále slouží (i po 7 letech).

Spacák

Pro malé děti spacák řešit nemusíte. Vystačíte se s teplým vakem do kočáru, nebo péřovou kombinézou (my měli od Columbia koupené na Vinted). V létě nám stačil fleesový overal (opět Columbia). Navázat můžete rostoucím spacákem. Je několik značek, které je vyrábí. Například značka Boll, Cumulus, Sir Joseph Kwak a další.

Co vás bude zajímat:

• Váha
• Tepelný komfort (kdy budete spacák využívat)
• Materiál (peří/ syntetika)
• Sbalitelnost
• Případně plnitelnost
• Podmínky použití
• Prodyšnost/ větruodolnost
• Zateplovací límec
• Cena

Tepelný komfort

Spacáky můžete dělit podle ročních období (letní, třísezónní, dvousezónní, zimní). U dětských se setkáte hlavně s letními a třísezóními. I s tím si v lehké zimě vystačíte.

Na každém spacáku najdete údaje pro Komfort, Limit a Extrém. Někdy najdete údaje pro ženy a muže zvlášť. Dětské limity se neuvádějí (nemá je uvedené ani Kwak). Mějte na paměti, že děti mají termoregulaci horší než my dospěláci. A že vás rozhodně zajímá údaj Komfort.

Péřové spacáky

Platí, že péřové spacáky jsou: sbalitelnější, lehčí, déle vydrží, ale péče o ně bývá složitější, jsou náchylné na vlhkost a jsou dražší.

Husí nebo kachní peří? Sáhnout můžete po obojím. Dělí je drobnosti. Například husího peří je potřeba o něco víc, něž kachního. Ovšem takový spacák je dražší, než ten plněný kachním peřím.

Plnivost – Cuin. Čím větší číslo, lepší izolace.

Cena se pohybuje dost vysoko, ovšem díte ho má několik let a může ho podědit mladší sourzenec, nebo se dá v dobrém stavu dobře prodat (z druhé ruky se skoro nedají sehnat).

Syntetické spacáky

Ty bývají až o 1/3 větší při sbalení, těžší, jsou skoro bezúdržbové, vydrží i lehkou vlhkost a jsou levnější. Ovšem jejich problémem krom jiného je jejich kratší životnost. Pokud víte, že bude dítě používat spacák na táboře, nebo ve vlhkých podmínkách, je to vaše volba

Karimatka

Tady záleží, jak moc chcete být ultralite, nebo jak moc si chcete dopřát komfort. Můžete zvolit úplně minimalistickou verzi skládacích pěnových karimatek. Nebo naopak na ně přidat ještě vysoké karimatky s vysokou R hodnotou.

Za mě: na pěnových karimatkách se moc nevyspíte a pokud bude nižší teplota, bude vám zima.

Pokud máte kojené dítě, nebo spíte v jednom spacáku, budete muset vyřešit šířku. Buď spojíte 2 karimatky, ale pořád hrozí, že se potkáte v mezeře uprostřed, nebo si pořídíte trochu těžší variantu: širokou karimatku pro dva.

Nejideálnější je oba typy karimatek kombinovat. Budete dobře izolovaní a lépe se vyspíte. Ale pěnové karimatky nejsou moc skladné.

Při přechodu Českého ráje jsem nesla jak pěnové karimatky, tak dvojitou nafukovací.

I karimatky mají svoje tepelné komforty. Přestože máte dobré spacáky, pokud vyberete karimatku s hodnotou R2, bude vám zima. Čím vyšší R číslo, tím lepší izolační vlastnosti.

Lékárnička

Tenhle body moc neřeším. Nemusíme. Malý je zdravý a nemá alergie. Máme jen základ.

• Betadine
• Náplasti
• Tejp
• Paralen
• Kapky do očí
• Repelent
• Vlhčené kapesníčky
• Nůžtičky
• Pinzeta

Jsme vždy připraveni vyrazit do nejbližší nemocnice, nebo dojet domů (když jde o cesty v ČR je to opravdu jednoduché).

Pokud budete vyrážet dál, doporučuji se poradit s vaším pediatrem. Mějte vždy dostatek léků (i rezervu!), které dítě potřebuje. Vše si zabalte do nepromokavého sáčku.

Můj tip: pro sebe vemte dostatek hořčíku. Mám celkem 3 rozdělené do dne a pomáhají mi už roky existovat při zátěži.

Hry a hračky

Tohle je hodně individuální a záleží to na věku dítěte, vašich zájmech a zájmech dítěte.

0-1 rok

Stačily nám kontrastní knihy/ karty a asi 2 hračky. Děcko daleko neuteklo, bylo to dost jednoduché.

1-2 roky

Tohle je dost turbulentní období. Posunuli jsme se k Albi tužce a malému pytlíčku oblíbených autíček. Perfektní byl třeba čtyřlístek na cestu. Skladný a po úplném zničení se dá vyhodit.

2-3 roky

Jezdí s námi Albi tužka, oblíbený plyšák a pytlík s auty (je jich 5).

Starší

Zatím mám pouze zkušenost s dětmi do 5 let. Hodily se nám bojovky, karetní cestovatelské hry, lupa, večerní divadlo za pomocí čelovky i audiopohádky. Ale netřeba toho mít moc, aby nebyly přestimulované.

Jídlo

Věčné téma. Jídlo to může celé zachránit, nebo po… Pokud máte dítě bez alergií a intolerancí, nebo nějakých zdravotních problémů, máte rozhodně napůl vyhráno. Mám známou, která musí každé jídlo vážit a odměřovat a to je teprve výzva. I tak zvládají cestovat. Ne úplně pod stanem, ale obdivuji, že to nevzdala.

Moje doporučení: neexperimentujte. Neberte nic, co byste si nezkoušeli předem.

Kudy vede trasa?

Podívejte se, jestli budete procházet vesnicemi, nebo městy s možností nakoupit, nebo se najíst. Pokud to jde, doporučuji dokoupit cestou. A klidně si naplánovat zastávky na občerstvení. Ale chápu, to se může prodražit. Navíc nabídka bývá dost omezená na párky, klobásy a takové české klasiky.

Kolik je dítěti?

Nejsnadnější byl přechod Šumavy s kojencem. Potřeboval vlastně jen moje prsa. Postupně jsme začali zapojovat různé kaše na snídaně, pečivo, sýry, oříšky, ovoce, sušené ovoce, ano i ovocné kapsičky a ovocné tyčinky, zeleninu. Vařím kuskus, pohanku, tarhoňu a další drobné těstoviny vařené do 2 minut. Vozím s sebou parmezán a struhadlo. Soli jen pomálu, jiné koření na cestách nepoužíváme.

Co potřebujete vy?

Já třeba potřebuju čokoládu, pivo a hořčík. Fakt. Nezapomínejte, že vy jíst musíte. Pokud budete vy vysílení, hladoví tak pak budete i nepříjemní, nervózní. Klidně si dejte i to, co jindy nejíte. Například já jsem při cestě Alpe Adria s chutí jedla jídla plná sacharidů (jako špecle), přestože jsem byla předtím měsíc na keto dietě. Tělo si řeklo.

Můj tip: Fermato. používám při každé cestě a snadno vykouzlím chutné jídlo za chvilku. Toto není spolupráce 🙂

Kupované, nebo doma dělané?

Někdo preferuje dehydrovaná jídla. Moje osobní zkušenost je, že jsou hnusná. Mám docela ráda Express menu, ale to je dost těžké, protože není dehydrované. Jejich pomazánky ale mohu vřele doporučit! Značky jako Adventure menu a podobné mi/ nám nikdy nesedly. Navíc jsou opravdu drahé! Takže jako nouzovku ano, klidně si 1-2 vemte s sebou na případ nouze.

Jídlo si můžete i doma usušit. Ať už v sušičce, nebo troubě. Pokud nejste vegetariáni, doporučuji si udělat svoje sušené maso. Usušit můžete i ovoce. Například jablka, meruňky, švestky a jiné. Naprostý výhra je naučit se sušit svoje kompletní jídla. Například mleté maso (sója) s fazolemi a rýží. Proč? Můžete zalít i studenou vodou, protože si to před usušením uvaříte!

Do čeho balím?

Jídlo si balte do nepromokavých pytlíků a nejlépe do separe vaku. Plus si berte pytlík na odpad. Sůl a koření můžete balit do speciálních šroubovacích kelímků, já využívám i krabičky po šumácích. Používáme uzavíratelné pytlíky z Ikea a cestovní mini lahvičky. Vždy mám s sebou láhev na vodu, krabičku na jídlo pro malého, nůž, svorky a v zimě i termosku. Hodit by se vám mohl i filtr ne vodu, my to zatím zvládali bez něj.

Na čem vařím?

Vyzkoušela jsem toho hodně, momentálně mi velmi vyhovuje šroubovací bomba s vařičem, který postavím na zem a mám k němu malé závětří. Nádobí na vaření mám z Pod7kilo (metoriál Halulite). Jednu nádobu jen na vodu a druhou na jídlo. Mikoláš má plastový talířek a mističku z Ikei, já dojídám z ešusu. Na mytí s sebou vozím eko přípravek v malé lahvičce a houbičku na provázku.

Není na co čekat, plánujte si dobrodružství už teď

Snad vám článek dal inspiraci a informace, které zužitkujete venku. Doptat na cokoliv se můžete u mě na Herohero. Tenhle článek rozhodně neodpovídá úplně na všechno, stále toho hodně chybí. Podrobnosti a naše zkušenosti rozvedu v chystaném e-booku.

Zatím se můžete inspirovat. Například přípravou na přechod s dítětem. Nebo naším přechodem Šumavy.

Článek obsahuje affiliate linky na vybrané obchody a produkty, které používám a jsem s nimi spokojená.

Do následujícího textu jsem shrnu svoje poznatky. Jako čerstvá máma jsem řešila hodně nových témat. Dokud jsem chodila sama, hodně věcí se mohlo nechat plynout, takzvaně na punk. S dítětem jsem chtěla mít větší pocit jistoty. Budu moc ráda, když vám moje zkušenost pomůže vydat se ven a uskutečnit svůj vlastní přechod s miminkem.

Kdy je ten správný čas vydat se na vícedenní výlet

Nikdy a vždycky. Takhle jednoduché to vlastně je. Nikdy totiž nebudete vědět všechno, mít dokonale propracované vybavení, mít jen hezké počasí. Pokud chcete čekat na TEN správný okamžik, pravděpodobně nikdy nevyrazíte. Jsou situace, kdy není dobré vyrazit. O těch se zmíním.

Ale vždycky je to dobrý nápad. Pokud přizpůsobíte výlet svým zdatnostem, náladě, počasí a vybavení, vždycky zažijete něco nového, na co budete ráda vzpomínat. Pokud přemýšlíte, že to zkusíte a bojíte se, nebo nemáte dost zkušeností, začněte něčím menším, třeba jen přes noc na zahradě, nebo se ubytujte v kempu, nebo využijte aplikaci Bezkempu. Jestli vám představa samoty s dětmi nedělá dobře, spojte se s dalšími maminkami. V různých skupinách na Facebooku se běžně maminky propojují. Například skupina Klub minituristů, Active moms&kids, Nomádky na cestách a další.

Fyzická příprava

Já jsem od prvního týdne i přes bolest jizvy po císařském řezu hodně chodila. Nejdřív jen chodbu v porodnici, potom malé porce kilometrů venku, které postupně narůstaly. Když jsem ležela, bolest byla nesnesitelná. Dělala jsem to, co mi tělo a Mikoláš dovolili. Navázala jsem na roky a roky, kdy jsem sportovala. Tělo si hodně pamatuje a nevrhala jsem se do ničeho nového. Důležité bylo, že jsem nic sobě ani nikomu jinému nedokazovala. Prostě při chůzi mě břicho bolelo daleko méně, než když jsem doma ležela na gauči. A i malý byl venku klidnější. 

Nezapomínejte na dech. Je to alfa a omega. Dechová cvičení nejsou náročná na vybavení, čas ani prostor.

Tohle je ale velmi individuální. Některé matky jsou schopné do pár dnů doslova lámat rekordy, jiným to trvá roky. Řiďte se samy sebou, intuicí a zkušenostmi. Ne mnou, ani nikým z Youtube videí.

První měsíc po porodu jsem jen chodila a lehce se protahovala. Druhý měsíc jsem sem tam přidala kolečkové brusle a lehce cvičení a šli jsme spolu první pochod Horažďovickou 50. Třetí měsíc jsem přidala kolo a lehce běhání. Asi tak v červenci už jsem se na přechod cítila fyzicky připravená. To byly malému 3 měsíce a kus. Nakonec jsem musela celou akci kvůli počasí posunout. Vyrazili jsme tak v jeho 4,5 měsících. Důležité je zmínit, že se Mikoláš narodil posledního března. Kdyby se narodil na podzim, všechno by se odehrálo později.

Kdyby někoho zajímalo víc podrobností, najdete to na mé Stravě.

TIP pro vás: pokud se chystáte jít s nosítkem, noste častěji delší časový úsek už tak dva týdny předem. Pokud se chystáte s kočárkem, dělejte si výlety do horšího terénu.

Plán trasy

Nakonec jsem se rozhodla pro přechod Šumavy. V roce 2017 jsem ho šla s kamarádkou (start našeho přechodu tady), směr od Železné Rudy na Lipno. Taky mám jednotlivé části prochozené při kratších výletech a tak jsem moc dobře věděla, co od toho čekat. A jako bonus je to dostatečně blízko domů, takže v případě problému stačí zvednout telefon a do hodiny jsme doma. 

Má smysl přechod Šumavy po Nouzových nocovištích?

Věděla jsem moc dobře, kde se dá nakoupit, najíst, nabrat voda, sednout na autobus. Znám terén skoro po celé délce trasy. 

Tentokrát jsem si vybrala směr opačný. Do Horní Lhoty vlakem, potom přívozem do Bližší Lhoty a odtud pěšky směr Železná Ruda. Chtěla jsem spát na těch nocovištích, která jsem ještě neznala. Plán byl tedy spát 4x venku (nic by se nestalo, kdyby se to prodloužilo na 5) v nouzových nocovištích a to Pod Plešným jezerem, Strážný, Bučina a Poledník. A ten se mi podařilo dodržet. 

Důležité pro mě při plánování i potom na samotném treku je aplikace Mapy.cz. Stahuju si je i offline, kdybych se ocitla někde mimo dosah signálu. Trasu si trekuju pomocí aplikace Strava. Dokážu zhodnotit nejenom co mě čeká, ale i jak moje tělo reagovalo na terén, převýšení, vzdálenost a jestli je plán na druhý den vůbec možný.

TIP pro vás: Zjistěte si jaké vás čeká převýšení. Každý metr nahoru a dolu je znát. Plus si zkontrolujte, jestli se dá trasa projet s kočárkem. Ne vždy je to možné, moje trasa by šla projet jen částečně.

Vybavení

Všechno vybavení jsme měla odzkoušené na delších výletech už předem. Kromě stanu, který mi stál na zahradě pár dní a já si ho zkoušela skládat a rozkládat. Můj Lanshan je super, jenže není samonosný. Volba nakonec padla na docela pozitivně hodnocený NatureHike pro 2. Není to UL, ovšem váha i cena jsou přijatelné. A taky jsem řešila co dospod, protože kojím v noci z obou stran. Sama jsem jezdila hlavně se skládací Thermarestkou. Filip aka jenohlavě si spojil stříbrnou páskou dvě Thermarestky k sobě. Dobrý trik, ale to se mi úplně na batohu tahat nechtělo. A tak jsem pořídila pro sebe nafukovací Zulu, která dorovnala na 2x ohnutou Thermarestku. Tohle ještě budu vylepšovat, zatím to stačilo.

Navíc jsem přidala držák na deštník. Hodně jsem řešila co dělat za deště. Existovala nosící pláštěnka. Ta by zabrala určitě třetinu batohu a navíc s batohem a nosítkem nevím, jak by to fungovalo. Tak jsem využila jsem skvělou vychytávku, kterou využívají lidi hlavně na poušti. Držák na deštník, který se připevní na popruh batohu a obě ruce jsou tak volné! Neuvěřitelný komfort. Skvěle posloužilo za slunka a i za velmi silného dvouhodinového deště.

Za ty roky jsem hodně kombinací vybavení odzkoušela a postupně odlehčuji. Nejsem v tomhle extremista, ale ráda se inspiruji okolo. Informace sbírám v již zmíněných skupinách, skupině Stezka Českem a taky od outdoorových rodin na Instagramu, jako je haileyoutside, Ramble.family, daleywalk, Hanka.

Několikrát jsem na trek vyrazila s neozkoušeným vybavením a testovala za pochodu. Někdy to klaplo, někdy ne. Teď jsem se řídila pravidlem: pokud si já budu jistá, dítě bude v pohodě.

Vybavení Mikoláš

Zainvestovala jsem do dětského merina. A většinu těch kousků používáme i po roce. Plenky jsem zkusila z DM jejich značku, která je skladnější než doteď používané Korki, které nám přestaly vyhovovat. Pokud trváte na eko plenkách, doporučuji nakupovat na Econea.cz, kde můžete sehnat i rozložitelné pytlíky na plenky. Hraček jsem vybrala pár. Nosítko jsem měla jen jedno od značky Qusy (koupeno na iSatky.cz). Miluju ho, ALE nemá dost velikou podporu hlavičky. Tak jsem musela řešit hodně operativně a budu pořizovat na přechody nosítko jiné.

Vybavení já

Oblečení jsem využila všechno. Nepotřebovala jsem teplou bundu, ani pláštěnku (neměla jsem s sebou), předpověď byla milostivá. Měla jsem si vzít svoje pětiprstý ponožky, do budoucna přemýšlím nad jedním párem nepromokavých ponožek. Šortky jsou nakonec nejlepší ty na běhání a stačily by jedny.

Zbytek

Nezapomeňte na léky které potřebujete.

Starší článek o flaškách na pití, které jsem v průběhu let používala: LOW WASTE alternativy k PET flašce.

Jídlo

Většinou mám víc jídla a nevyužívám možnosti občerstvení. Teď jsem chtěla ušetřit váhu. Například jsem neměla čaj ani kafe. Nějak jsem tušila, že to nebudu stíhat. Měla jsem na každý den snídani, plus polévku a dvě dehydrovaná Adventure menu na zkoušku (ne a ne a ne prostě). Využila jsem nakonec jen dvě kaše, Adventure menu, přesnídávkové kapsičky, sušenky a kešu oříšky. Velmi mě teď zaujala možnost sušit si jídlo dopředu. Dělá to tak Viktorka Rys a to není zlý nápad. Jedla jsem po cestě v bufetu, kavárně a restauraci. Kojím, chtěla jsem si taky dopřát.

Nesla jsem jen 3 l vody a bylo to místy tak tak! Neměla jsem tentokrát k Platypus lahvi přídavnou hadičku, takže jsem pokaždé musela batoh sundat (díky hadičce z flašky snadno uděláte hydrovak do batohu). Na druhou stranu jsem se vždycky protáhla a malý potřeboval pauzy. Nalgene je fajn, jenomže až moc široká do boční kapsy. Měla jsem s sebou i šumák. Kdo ví kolik toho ty šumáky mají, minimálně pro pocit a změnu chuti to bylo fajn. 

Mikoláš byl tou dobou plně kojený. Zajímavější to tak po téhle stránce bude třeba příští jaro, kdy už bude mít i příkrmy.

TIP pro vás: velmi se mi osvědčilo jíst a pít každých 5 km, nebo na každém kopci. Je to trik z ultraběhů a celkem pravidelně tak jím a piju, abych se úplně nevyčerpala. 

Kontrola počasí

Jak už jsem zmínila, musela jsem náš přechod posunout. Pršelo a pršelo a i když to může být zajímavý zážitek, chtěla jsem aby náš přechod byl v klidu, příjemný a malý z toho nebyl úplně hotový. Počkala jsem si a vyplatilo se. 2x nám řádně sprchlo, 1x nám všechno promočila vlhká mlha. Jinak bylo příjemně. Poslední den nám poslední 3 hodiny smažilo naprosto odporně a hřálo to ze všech stran. Noci byly teplé.

Pro jistotu jsem si počasí kontrolovala online (iPhone fakt není přesný). Kdyby vás bralo ranní focení, aplikace Helios vám přesně řekne, kdy a kde slunce zapadá a vychází a kdy je golden hour.

A nezapomeňte na online apku Záchranka! 

Strach hory přenáší

Nejčastější problém, který matky ve skupinách řeší, je strach. Strach ze tmy, ze spaní venku, ze samoty. Skoro žádná neřeší obtížnost trasy. Já se roky bála spát venku. Bála jsem se zvuků, moje představivost viděla zombíky všude (ha ha ha). ALE, u nás opravdu není čeho se bát. Nemáme tu žádná krvelačná zvířata, smrtelně jedovaté pavouky, extrémní změny počasí. Někdo občas řeší myslivce. To se dá řešit červeným světlem čelovky, které necháte přes noc svítit. 

Pokud se bojíte jiných lidí, úchylů a tak, fakt si myslíte, že za vámi polezou do toho lesa po kopcích? Nepolezou. 

Několikrát se ve skupinách řešilo, že matka chtěla spát venku, jenomže s tím neměla s tím zkušenost, cítila se nekomfortně a děti byly nezvykle plačtivé a bylo to vlastně celé na prd. Zlaté pravidlo: máma (nebo táta) musí být v pohodě. Pokud budete vyděšení, zážitek to nebude fajn pro nikoho. Tahle dobrodružství stojí za to a jestli vás lákají, klidně to berte krůček po krůčku. Strach je naprosto přirozená věc. Pomáhá nám se “nezabít”, ale je fajn, když nás nijak moc nebrzdí. 

TIP pro vás: pokud se hodně bojíte, můžete se přiblížit civilizaci pomocí čtení knížek ze čtečky nebo mobilu, sledování Netflixu, poslouchání hudby.

Tak hurá zabalit batoh a vyrazit.

Článek obsahuje affiliate linky na vybrané obchody a produkty, které používám a jsem s nimi spokojena.

V zásadě se u kosmetiky a hygieny snažím držet tří pravidel:

I. Informuji se, jak je výrobek šetrný k přírodě

2. Volím, pokud možno české a slovenské značky

3. Důležitý je obal (zda plnitelný plastový, nebo papírový z Číny řešila minulý rok i značka Biorythme a bylo to velmi zajímavé zamyšlení.)

Mezi tím úplně nejzásadnější, co vozím, je kokosový olej. Podle toho, na jak dlouho jedu, vezmu buď originální obal, nebo přendám do plechových šroubovacích dóziček. Případně když jedu na déle, kupuji na místě. Je to takový malý poklad. Přidávám ho do jídla, mažu se s ním, dá se s ním i čistit zuby (nebo provozovat tzv. oil pulling, ale mně se z toho dělá špatně).

Esenciální oleje

Další základní položkou na seznamu jsou esenciální oleje. Jsou pro mě malými kouzelníky. Některé mě zklidňují, jiné pomáhají s dýcháním. Mám slušnou sbírku, ale na cesty si zásadně vozím Tea Tree, levanduli, červený pomeranč a poslední dobou i roll-on aroma olej proti migréně. Mám ozkoušeno, že v malé míře mi tahle kombinace nevadí ani přímo na pokožku (většina EO přímo na pokožku nepatří, jsou velmi intenzivní.

Tea Tree používám přímo pod nos, nebo na inhalační lázeň pár kapek spolu s pár lístky šalvěje. Taky si sama míchám roztok do malého příručního rozstřikovače. Protože parfémy nepoužívám, tohle je krásně nahradí, kdekoli si vyrobím znovu a v létě to i příjemně osvěží. Lahvičky mám teda plastové, ale to spíš proto, že mi vydržely nejdéle. Těm skleněným se rozbila plastová víčka.

Na EO nejsem odborník, ale v zásadě bych vám doporučila používat je přiměřeně. Může se totiž stát, že se u vás projeví alergická reakce. Taky pozor, ne všechny značky mají EO přírodní. Já jsem vyzkoušela několik firem, ale nejvíc kousků mám od české značky Nobilis Tilia od Krásné Lípy a firmy Renovality.

Ústní hygiena

V péči o zuby pro mě byla pasta a ústní voda od BEN & ANNA takovým milníkem. Do té doby jsem vždy měla pastu klasicky v tubě a přiznám se, že mi vždycky vydržela děsně dlouho. Jakýmkoli možnostem si vyrobit vlastní odolávám. Nějak se bojím, že si zničím sklovinu.

Pasta je ve skleněné dóze, kterou dál využiju třeba na jedlý dárek, nebo svíčku. I ústní voda je ve skleněné lahvičce! Já si vždycky část odeberu a vodu odliju do cestovního balení. A proč jsem tak nadšená! Já vím, že se pasta nejí, ale tahle je prostě chuťově příjemná. Zuby a dásně se po ní krásně zklidní. Záměrně jsem si zvolila řadu Sensitive, protože od rovnátek mám dásně velmi citlivé. Hele tomuhle musíte dát šanci, fakt.

Dotaz od vás: “Proč bych měl používat pastu na zuby a čemu se vyhýbat. Už několik let si čistím zuby olejem a kořením a dobrý.”

Moje odpověď: V podstatě skoro všichni dentisté se shodnou, že důležitý je mechanický pohyb. Takže primárně je pasta o pocitu v ústech. Já osobně jsem zkoušela oil pulling s kokosovým olejem, a mně to prostě nesedí. Dělá se mi z oleje špatně. Důležitá je prostě technika čištění a správný kartáček. Osobně mám kartáčky s menší hlavicí.

Péče o vlasy

Vlasy. Každý je máme jiné a každé vyžadují jinou péči. Kromě krátké epizody na střední, kdy moje vlasy měnily barvu od blond po havranově černou, si vlasy nebarvím. Moje barva je přírodní a odvíjí se od ročního období a místa, kde se nacházím. Pokud jsem delší dobu u moře, věnuju jim o trochu větší péči a dám si třeba kůru henou, která se po čase sama vymyje. Nebo zábalem z vajec, olivového oleje a citrónu (což mi poradila známá kadeřnice).

Můj vztah ke klasickým šampónům je jasný. Složení se nedá pořádně přečíst, tak jak to může pomoct mým vlasům a přírodě? Hlavně na cestách se někdy myju přímo v přírodě a opravdu tam takovéhle veselé bublinky nechci vypouštět.

Vyzkoušela jsem všechno možné a podrobně se rozepíšu v samostatném článku. Jen ve zkratce: zkusila jsem no poo metodu, mytí moukou, suchým práškem, jílem, šampuky i eko šampóny. Nejvíce mi ale vyhovují šampuky. Jsou malé, skladné, ekologicky rozložitelné a moje vlasy jsou po nich prostě nejlepší. Několik značek mi prošlo rukama a zatím jsem zakotvila u slovenské značky Ponio. A poslední dobou používám i kondicionér od té samé značky. Ten je v malé dózičce, kterou poté opět využiju. Mimochodem se od té samé značky dají koupit přenosky. Já je používám hlavně na kokosový olej.

Mýdlo

Mýdlo je něco, co mi vydrží opravdu dlouho. A každoročně si kupuji levandulové na vánočním trhu na Křivoklátu. Sem tam nějaké dostanu, a proto nemám oblíbenou konkrétní značku. I když musím uznat, že mýdlo od Almarasoap mi udělalo radost a hezky voní. Do budoucna si chci ale připravovat svoje mýdla z bylinek, které si sbírám na Šumavě.

Šetrné deodoranty

V neposlední řadě zmíním deodoranty. Po různých zkušenostech používám dvě značky. A to už zmíněné značky Biorythme a Ponio. Růžovou alej od Ponia jsem loni dopotřebovala. Ale voní tak krásně, že si ho asi znovu pořídím. Novinkou pro mě byl deodorant s vůní Pačuli v malém, cestovním provedení od Biorythme. Shodou okolností za touhle sympatickou značkou stojí moje spolužačka z gymnázia. U nich si můžete vybrat jednak z několika vůní, ale také jestli chcete deoš se sodou, nebo bez a jestli do plastového obalu (s možným dokoupením náplně), nebo papírového jednorázového. Ty vůně jsou úžasné, jenom pozor při vysokých teplotách má deoš tendenci se rozpouštět, což ten od Ponia ne.

V mojí taštičce jsou i jiná různá mazadla. Většinou na bázi olivového oleje a zakoupená na místě kam jedu. Co mi nikdy nechybí, je domácí propolis. Takový malý kouzelník na oděrky. Samozřejmostí jsou pro mě látkové vložky a látkové odličovací tampóny a taky holící strojek. Žiletky seženete všude po světě. Jediný kousek zkrášlující kosmetiky, který mám, je řasenka. Ta sice není z ČR, ale zase jsem podpořila milou paní v jednom eko krámku v Sušici.

Přírodní hygiena a kosmetické radosti

No a radost si dělám a vzpomínky udržuji malými suvenýry z cest. Nejen v podobě koření, ale hlavně kosmetiky. Z Řecka jsem si dovezla šalvějovou vodu z Amorgosu a několik malých mastiček na bázi včelího vosku a olivového oleje. Z Egypta mám tělové balzámy, ale ty jsou tak aromatické, že mi asi vystačí ještě pár dalších let. Snažím se kupovat u malých výrobců a přitom se i něco dozvědět o jejich životě. Máte to podobně?

Jak jste si všimli, sama si nevyrábím, kromě zábalu, vlastně nic. Raději podpořím značku, která je lokální a přemýšlí eko a taky ráda experimentuji. Ale co vy, zkoušeli jste někdy něco? Já bych do budoucna ráda zkusila svoje mýdla. Nekomerčně, samozřejmě.

Poznámka: většinu produktů mám ozkušeno za poslední roky, některé mi na test poskytla firma NuSpring. Vybrala jsem si ale ty, které zapadají do mého konceptu Jde to i jinak.

Outdoorový velký, malý i měnší batoh mám a tak jsem vybírala hlavně takový, do kterého se sbalím i na pracovní cestu. Hlavní body, kvůli kterým jsem si batoh Vogart vybrala tak jsou:

1. batoh je deklarovaný jako cabin zavazadlo (to se hodí při přeletech)
2. díky zipům se dá zvětšit až na 50 l zavazadlo
3. design se hodí jak k pracovnímu, tak sportovnímu oblečení.

Byla jsem hodně překvapená velikostí, když mi dorazil. Čekala jsem ho trochu menší.

Jak batoh Vogart vypadá?

Má hodně kapes a kapsiček. Skvělé pro organizaci, horší pro hledání kam jste si co dali 🙂 Dvě jsou na čelní straně. Do té spodní se dostává trochu blbě, pokud je batoh naložený. Má voděodolný zip. Horní má k zipu ještě ochranný pásek na suchý zip, ale i tak jsem tam nemívala nic cenného.

Hlavní, největší kapsa, se rozděluje na dvě části. Pohodlné je, že batoh se dá úplně rozevřít a během chvilky máte v podstatě kufr. Část blíže k zádům se dá pomocí zipu zvětšit. Jako složená je opravdu malá, jen na nějaké drobnosti. Druhá část má velkou kapsu a potom dvě síťové. Do velké jsem si ukládala oblečení, do menších elektroniku nebo kosmetiku. Bohužel se mi stalo, že špatně uložený holící strojek mi síťku protrhl. Při balení si prostě musíte dávat pozor. 

Hodně jsem ocenila samostatnou kapsu na počítač. Ta je umístěna nejblíže k zádům, což má dvě výhody. Záda se vám opírají o rovnou plochu a netlačí vás nic nerovného z batohu. A jen tak vám ho nikdo neukradne. Počítač se dá zajistit páskem na suchý zip a vejde se sem až 17″ noťas.

Ocenila jsem hrudní pás, obzvláště když byl batoh plně naložený poskytl fajn oporu. Madla na držení jsou na batohu dvě. Jedno klasicky nahoře a druhé z boku. Na zádech je navíc prostor, kudy jde prostrčit madlo od kufru. Věřím že to funguje, ale protože nedisponuji kufrem, ozkoušené to nemám.

Mile mě překvapilo jak batoh sedí na zádech. Je měkký, vypolstrovaný, žádná zbytečná konstrukce. Počítejte ale s tím, že když bude vedro, záda se vám opotí.

Co mi na batohu chybí, je samostatná kapsa nebo síťka na lahev na vodu. Do sbaleného batohu se voda už shora dává špatně.

Technické parametry

Rozměry: 55 x 33 x 20/ 26 cm

Objem: 36/ 50 l

Hmotnost: 1,15 kg

Materiál: Nylon

Záruka 2 roky

Cestování s batohem

Nejčastěji jsem vezla batoh autobusem, autem a vlakem. Ale protože jsem chtěla mít i zkušenost s letadla, vyrazila jsem na Sicílii. U vlaku a auta není co popisovat, podělím se o postřehy z cestování autobusem a letadlem.

Autobus

Když je batoh složený na menší velikost, nikdy jsem neměla problém si ho vzít k sobě pod nohy. Ale několikrát se mi stalo, že s rozloženým batohem mě i na vnitrostátním spoji odkázali batoh odložit dole v zavazadlovém prostoru, nebo jsem musela doplatit 10 korun i když jsem ho měla nahoře. Nešetrné zacházení se zavazadly v „podpalubí“ batoh přežil vcelku bez úhony. Žádné výrazné škrábance.

Letadlo

Letěla jsem nízkonákladovou společností Ryanair. Takže kdo s nimi lítáte víte, že jejich pravidla pro zavazadla se docela zpřísnila. Vogart Cabin Crew už svým názvem naznačuje, že se jedná o palubní zavazadlo. A to opravdu je. Ve složeném stavu (36 l) se vám vejde pod nohy i nad hlavu. Bohužel kvůli svým rozměrům (55 x 33 x 20/ 26 cm) nepatří do kategorie malého příručního zavazadla. Proto je důležité si na to dát pozor a koupit holt o trochu dražší letenku. Jednou jsem batoh měla jako 10 kg zavazadlo do podpalubí. Bála jsem se jak to ustojí, opět žádné výraznější poškození se nekonalo. 

Moje TIPY

• Pokud si nejste jistí rozměry zavazadel, tady najdete podrobnější informace o přepravě zavazadel společnosti Ryanair.
• Společnost má i mobilní apliakci se scanem, kde si můžete velmi rychle zjistit, do jaké kategorie vaše zavazadlo spadá.

Shrnutí

Pro mě je batoh velmi užitečným pomocníkem na všech cestách mimo přírodu. Hlavně pokud si nejsem jistá, jaký přesně můj program bude a zároveň vím, že musím alespoň trochu reprezentovat. Díky materiálu, ze kterého je vyroben (nylon) je údržba velmi snadná. A vejde se do něj opravdu hodně! Na sicílii jsem kromě veškeré elektroniky (akční kamera, foťák, nabíječky, baterky, čelovka, powerbanka, počítač…) a běžných cestovních věcí jako oblečení a hygiena, měla ještě spacák, hamaku a karimatku. Z Berlína jsem navíc vezla 6 piv! Schválně jsem při focení do batohu zkusila zabalit to, co s sebou mívám na přespání v lese. A vešlo se. Hravě.

Plusy

• hodně kapes
• snadná organizace
• možnost zvětšit až na 50l
• snadná údržba

Mínusy

• chybí kapsa na lahev s vodou

Koupit si můžete na Kufry&Zavazadla.eu. Vybírat můžete z více barev (žlutá, černá, červená, modrá). Pokud se vám batoh líbí, ale nepotřebujete zvětšovací verzi, můžete sáhnout po menším Vogart Cabin Crew NTB 15″, který je i o zhruba 300 g lehčí.

A není to nic složitého. Navíc důvodů, proč svoji produkci a odpad snižovat je hned několik. Naše planeta není nafukovací. Odpad se někde musí skladovat. Pokud se nespálí, nebo nezrecykluje. Saháme po rychlých, jednorázových, ale zároveň pro nás nejméně výhodných řešeních. Jsme prostě pohodlní a krátkozrací.

Ukaž mi z čeho piješ

Prvním tématem, které mě pálí a denně jsem jeho svědkem, je nadměrná spotřeba jednorázových flašek na pití. Přestože v dnešní době můžeme vybírat z nepřeberného množství lahví a lahviček. Nejenže jsou šetrné k přírodě, vydrží dlouho, jsou zdravotně nezávadné a ještě ke všemu se nám i cenově vyplatí. 

Následující seznam mnou vyzkoušených řešení můžete brát jako recenze, jejich srovnání, ale i pokus o nalezení nejvhodnější alternativy. Při výběru mi záleží na váze, protože cestování nalehko mi je sympatické. 

Foto z pláže v Aténách.

Retap

Flašku, kterou tvoří z 20 % recyklované borosilátové sklo, jsem dostala od mamky. Designově jde o jednoduchý kus. Oceňuji trochu širší hrdlo a hlavně to, že není z plastu. Velmi jednoduše se myje a já ji používám hlavně doma, kdy si vodu pročišťuji pomocí šungitu.

Bohužel není úplně vhodná na cesty. I když někdo říká že neteče, já mám opačnou zkušenost. Nosila jsem flašku v boční kapse batohu, no a prostě to protékalo. Dalším, možná jen psychologickym problémem, je pocit křehkosti. Dávala jsem si až nezvykle pozor na to, jak s flaškou zacházím. Byť ReTap inzerují doživotní záruku. Ale stejně jsem se bála

Za zmínku stojí potřeba pořádně vymývat víčko, jinak se na něm dělá ošklivý potah.

Za mě je ReTapka vhodná spíš na nedrncavý přenos, domů, nebo do kanceláře.

A kdyby se vám náhodou láhev rozbila tak pozor! Borosilikátové sklo nepatří do zeleného kontejneru na sklo.

Objem: 0,8 l

Váha: 220 g

Materiál: borosilikátové sklo a termoplastický elastomer (víčko)

Cena: 399 Kč

Pořídit můžete na e-shopu Ecoprodukty

Black+blum

Tuhle flašku jsem taky dostala. Tátu žrejmě nadchla možnost čistit vodu aktivním uhlím. Tedy meotodu, která vychází z tradiční japonské filtrace vody, sahající až do 17. století.

Podle popisu uhlík vyrobený z dubového dřeva snižuje množství chlóru, dodává vodě minerály, vyrovnává pH a váže na sebe nečistoty. Změna chuti vody je opravdu cítit (k lepšímu). Voda je svěžejší. Jenomže, aby se změna projevila, respektive voda trochu pročistila, je zapotřebí alespoň jedné hodiny. Nejlépe více hodin (třeba 8). A proto mi použití v takhle malém objemu přijde trochu zbytečné. Navíc uhlík vydrží zhruba jen asi půl roku a poté je potřeba ho vyměnit. Výhodou je, že aktivní uhlík můžete použít i do jiné nádoby.

Nevýhoda je nesnadné mytí flašky. A taky, i když je Black+Blum z tritanu (bezpečného plastu, který neobsahuje BPA ani ftaláty), je to prostě plast. Výhodou je, že neproteče nikdy. Víčko opravdu drží. A díky materiálu lahvi nevadí hrubší zacházení.

Objem: 0,8 l

Váha: 220 g

Materiál: tritan (bez BPA)

Cena: 645 Kč (cena uhlíkové tyčinky 225 Kč)

SIGG

Tak tohle je prostě klasika. Nesmrtelný design a snad i flaška. Procestovala se mnou Keňu, byla se mnou v Istanbulu, Řecku a na všech možných menších výletech po Čechách. Siggovka je hliníková, bezfalátová. Z vlastní zkušenosti vím, že je velmi odolná. Spadla mi už mockrát. Bohužel se hůř čistí (pachuti fernetu jsem se nemohla zbavit dlouhé měsíce).

Super je, že pokud vám přestane těsnit víčko, nebo ho ztratíte, jednoduše dokoupíte nové. Hlavička víčka je formovaná do očka, kudy hravě prostrčíte karabinu.

Jako mínus vidím úzké hrdlo.

Objem: 1 l

Váha: 147 g

Materiál: hliník

Cena: okolo 500 Kč

Skládací Evernew water carry

Tohle je můj velmi oblíbený kousek. Ano, je to plast. Ale voda z téhle lahve není cítit. Pořád chutná dobře. Jako holka co cestuje nalehko, oceňuju možnost lahev složit podle aktuální plnosti. A hlavně, váha jen 30 gramů! Skvělé je vroubkované víčko, které povolíte i zmrzlýma rukama. Velmi jednoduše se otevírá. Pokud je lahev z 80 % plná, tak vydrží bez poškození teplotu až do -20°C. A když ji naplníte, stojí.

Pro outdoorové nadšence je veliké plus možnost napojit na Sayer filtr na vodu. A gumičku, která sbalenou lahev udrží u sebe.

Objem: 0,9 l

Váha: 30 g

Materiál: třívrstvý odolný plast

Cena: 238 Kč

Prodává obchod Nalehko.cz.

Nalgene wide mouth

Tohle je legenda mezi lahvemi. Kdo by neznal bytelnou a nezničitelnou Nalgene se širokým hrdlem? Víčko je k flašce připevněné páskem, takže se vám nezakutálí. Mně se zatím nepovedlo víčko poničit, ale kdyby přeci jenom, dají se jednoduše dokoupit.

Široké hrdlo je obrovské plus. Flaška Nalgene Wide Mouth se díky němu dobře myje a dá se naplnit i něčím jiným. Například oříšky, nebo borůvkami.

Nevýhodou je, že jde o plastovou, i když BPA free, flašku. Mám pocit, že je voda časem cítit po všem možném. Lahev má po stranách namalované rysky. To je skvělé na odměřování, jenomže časem se oškrábou.

Objem: 0,5 l

Váha: 92 g

Materiál: tritan (bez BPA)

Cena: 199 Kč

Prodává se různě, například v Hudy.

Termoska GSI microlite 500 flip

Opět kousek, který jsem dostala. Za to kousek, který používám po celý rok.

Nápoj vydrží až 8 hodin teplý. Nevěřila jsem tomu, ale běžně si večer uvařím vodu do termosky, kterou ráno zalévám čaj. Tohle oceníte například na treku, kde promrznete a není prostor čekat na uvaření vody.

Termoska GSI MICROLITE je lehounká. I proto jí mám ráda. Snadno se čistí. Víčko se dá rozebrat na jednotlivé kusy. A ty se dají případně dokoupit.

Jako mínus vidím v podstatě nutnost mít k termosce i hrníček. Teda pokud nesete horký nápoj.

Objem: 0,5 l

Váha: 224 g

Materiál: nerezová ocel

Cena: zhruba 700 Kč

Prodává obchod Pod 7 kilo.

Platypus

Tuhle lahev nevlastním. Má ji kamarádka, tak jsem ji mohla vyzkoušet. Princip je podobný jako u EVERNEW WATER CARRY. Lahev se dá sbalit do malé ruličky, strčit do jakkékoli kapsy a změnšovat podle obsahu tekutiny. A váží pouhých 36 g! Jako veliké plus vidím možnost nahradit jí cammelback. Platypus nabízí i dvoulitrovou lahev, na kterou si velmi snadno našroubujete jejich hadičku a šup s ní do batohu.

Bohužel na ní nejde namontovat sayer filtr. Minimálně mně protékal. Asi to bude závitem, který je o jednu otáčku kratší, než u EVERNEW WATER CARRY .

Objem: 2 l

Váha: 36 g

Materiál: plast bez BPA, BPS a ftalátů

Cena: 339 Kč

Prodává obchod Pod 7 kilo.

Závěrem

Možností je opravdu hodně. Daleko víc, něž o kterých jsem psala. I tak mi ten seznam příjde vyčerpávající (minimálně to bylo vyčerpávající sepsat). Každá z lahví má svoje. Všechny už mám nějaký pátek. Nemám důvod je měnit. A opravdu se snažím mít minimálně jednu při sobě.

Využívám je následovně: ReTapku doma. Skládací EVERNEW WATER CARRY nosím v podstatě pořád s sebou a liju do ní pouze vodu. Termosku od GSI MicroLite 500 Flip používám celoročně. Převážně na čaj a teplou vodu. Siggovku vytáhnu občas. Nebo do drsných podmínek. Doma potom jako malá kamínka. Překvapivě dlouho hřeje. Black+Blum nepoužívám. Nalgene Wide Mouth mi skvěle posloužila na kajaku. Nebála  jsem se ji nechat povalovat na dně. Chovala jsem se k ní drsně. A vydržela. Jenomže 500 ml je málo. Zvažuju koupit větší, litrovou lahev. Myslím, že na nějaký dlouhý trek je pevná lahev ke širokým hrdlem dobré plus. A jako poslední Platypus.

A co vy? jaká flaška je vaše oblíbená?

Článek obsahuje affiliate linky.

Jak sedí

Jedním slovem: perfekntě. Obout je není žádný problém. Hodně si pochvaluju utahování na gumičku, místo tkaniček. Ani jednou jsem neměla chuť gumičku vyměnit za klasické tkaničky. Boty mě nikde netlačí. Pata je příjemně klenutá; nezaznamenala jsem jediný puchýř. Bez ponožek na boso se v nich dá chodit i běhat. Ale jenom kratší tratě a v případě, že se vám nenamočí noha. Několikrát jsem to zkusila a vždycky se mi na straně nohy v místě ohybu malý puchýř objevil. S ponožkami ani jeden problém.

Krabice obsahovala i vložky. Ty jsem do bot dala jenom v případě, že jsem se chystala na tvrdý povrch (třeba asfalt), nebo na opravdu dlouhou tůru. Jinak jsem chodila bez vložky. Rozdíl je znát. S vložkou noha sedí víc jako v bavlnce. Bez vložky jsem měla někdy pocit, že mi je bota trochu větší. I když to není pravda. Bez vložky jsem si troufla i na tlusté, klidně vlněné, ponožky.

Boty nemají oddělený jazyk. To je podle mě veliké PLUS. Sednou tak lidem s jakkoli vysokým nártem a vždycky si je příjemně stáhnete.

Je v nich zima?

Na tohle se mě ptá v podstatě každý. Většina lidí si myslí, že bude zima odspodu. Ale i přes tenkou podrážku mi zima od chodidel nikdy nebyla. A kdyby přeci jenom, dají se dokoupit termo vložky. Jestli mi byla zima, pak seshora. Část boty je síťovaná. Takže na Islandu v -20 stupních a ve sněhu na Šumavě mi zima byla. Nutno podotknout, že se rozhodně nejedná o zimní obuv. To jenom mně se nechtělo investovat do druhých bot a tak jsem SWIMRUN tahala celoročně.

Jak se v nich běhá?

Boty mají nulový sklon. Síla podrážky je 2.5 mm a nesešlapaný vzorek má 3 mm. Pro mě zvýšení komfortu oproti bosochůzi nebo huarache sandálům. Primárně jsou určené na běh v jakémkoli přírodním terénu. Ale protože nemám boty na vystřídání, běhám v nich i na asflatu. Dá se taky. Nikdy mi nevadila louže ani bahno. Nemůžu říct, že bych si všimla rychleschnoucí vlastnosti, jakou výrobce uvádí. Když boty zmoknou, tak jsou mokré a jen tak neuschnou. Kamínky nebývají problém, pokud se opravdu nebořím nad kotníky. Skvéle je, že díky gumičkám se dá v průběhu běhu štelovat nastavení boty velmi snadno.

SWIMRUN je bota lehká. Na noze skoro není cítit – méně se unavíte. Tvrdý terén jako jsou špičaté kameny nebo asfalt ucítíte a někdy to není úplně příjemné. Protože bota krásně sedí na patě, dodá při běhu terénem pocit stability. Taky velké PLUS.

Podrážku mám po více jak 15 měsících sešlapanou v místech dopadu. Je téměř hladká. Ale na přilnavosti bot nebo tlumení to necítím. Když je hodně mokro, boty na kamenech kloužou. Stejně tak na ledu nepodrží. Nicméně ještě se mi nestalo, že by nějaká bota držela na 100%. Když o tom víte, jste obezřetnější a vnímavější.

Nezaznamenala jsem terén, se kterým by si boty neporadily. Můžu je tak doporučit, jako naprosto univerzálního parťáka na běh i chůzi.

A mínusy?

Pro většinu lidí, i pro mě, je CENA všech VIVOBAREFOOT trochu za hranou. Nepatřím mezi lidi, kteří mají hodně bot. Spíš naopak. Boty si pečlivě vybírám. I tak jsou ty ceny podle mě trochu vysoké. To může někoho od koupě odradit. Speciálně pokud vystřídá 3-4 páry za rok (to se potom pohybujete od 9 000 výš!).

Síťka se může v terénu potrhat. Stalo se mi to taky, když jsem se prodírala bodláky na ostrově Aegina. Na funkci to vliv nemá. A jak říkám barva neběhá.

Co vědět, než sui VIVOBAREFOOT koupíte

Hodně lidí se mě na boty ptá. Ráda je doporučuji dál a specielně od kluků z Trailpointu, kde poradí se vším velmi ochotně. Několik lidí už si po našem rozhovoru VIVOBAREFOOT koupilo. A všichni si je chválí.

Teď příjde na řadu ono ALE. Pokud s barefoot chůzí nebo běháním začínáte, nedoporučuju skočit do bot po hlavě a hned si tam švihnout nějakou pěknou dvacítku. Musíte si uvědomit, že vaše postavení těla je momentálně naprogramované na boty se sklonem. Máte zkrácené svaly a šlachy, vaše pánev a páteř jsou posunuté. Doporučuju boty pořídit a postupně tělo přivykat. Ze začátku to bude nepříjemné. Bude vás bolet celé chodidlo (jak zapojíte svaly, které v normálních botách ochably), budou vás možná bolet kolena. Možná se ozve bederní páteř. Nebo dokonce krk a hlava. A tohle může trvat i několik týdnů.

Nebojte se, tělo si zvykne. Nohy přestanou bolet a přijdete na to, jak je příjemné se z bot zout a necítit bolest zmáčknutých prstů. Já jsem VIVOBAREFOOT obula po více jak roce barefoot chůze. Moje chodidlo se za tu dobu tak změnilo! Celé se rozšířilo a mám o jednu velikost větší boty než předtím! S tím počítejte. NIKDY si nekupujte boty až na doraz. Nohy vám začnou znovu pracovat, pružit. K tomu potřebují místo.

Souhrn

SWIMRUN edici jsem si zamilovala. Jsou to univerzálky snad na všechno co momentálně dělám (kromě propršených hiků a brodění se ve sněhu). Navíc jsou VEGAN. Zamotáte je do baťůžku na přezutí raz dva. Já je měla za opaskem rovných 36 kilometrů z maratonu. Potom jsem do nich vklouzla jako do bačkůrek. Peru je v pračce a nezaznamenala jsem, že by jim to nějak uškodilo. Tyhle boty všem vřele doporučuju.

VELKÉ DÍKY PATŘÍ MICHAELOVI z Trailpointu. Po trablích s nohama v Pyrenejích se mi sám ozval a boty mi nabídl. Vybral, které by mi mohly sednout. Dokonce i velikost. Možná ani sám neví, jak moc mi tenkrát pomohl. Pokud hledáte cokoli na běh, nebo si chcete zaběhat s partou fajn lidí, mrkněte na jejich web www.trailpoint.cz, nebo Facebook.

Jak sedí na noze

Obout pětiprsťáky je trochu komplikovanější, než u klasických bot. Ale časem dostanete grif a nazutí a vyzutí vám půjde docela lehce. Výhoda těchto bot je pro lidi s vysokým nártem jednoznačná. Bota je pružná. Na nártu se natáhne podle vaší nohy, naopak utáhnout můžete páskem na suchý zip. Botu můžete stáhnout ještě na patě. Já jsem měla boty půjčené a místo svojí velikosti jsem měla boty o číslo větší. Při normálních aktivitách to znát nebylo vůbec. Při běhu mě to taky nelimitovalo. Jediné, kdy mě to brzdilo, byly výstupy a sestupy v horách. Často se mi stalo, že jsem zavadila botou nad malíčkem o kámen a prst se mi z komůrky vyzul.

Není v nich zima?

Překvapilo mě, jak je v botách teplo. Ponožky jsem si do nich vzala jen jednou a to je mimochodem dobrá poznámka. Klasické ponožky vám budou k ničemu. Budete potřebovat pětiprsté ponožky. Já mám z ultramaratonské komunity doporučené Ninjinji. Výhoda je, že si takové ponožky můžete vzít i do normálních bot a alespoň z moji zkušenosti, při delším běhu se vám nedělají mezi prsty puchýře. Až na jedno malé místečko jsem švy uvnitř boty vůbec necítila. A s ponožkami už vůbec ne. Co se ale nevyplatilo, bylo jít naboso v botách do hor. Jednak mi bota rozedřela kůži na patě. A zároveň do bot pořád padají drobné kamínky. Tady bohužel kamínek sklepat nikam nejde a musíte botu ihned vyzout a vyklepat. Hodně pomohly návleky. Pak se dovnitř nedostal skoro žádný kamínek.

Podrážka drží dobře. Neklouže. Výjimkou je blátivý povrch. Na něm to naopak klouže značně a i na sněhu mě boty moc nepodržely. Ale to se vzhledem k profilu podrážky u tohoto modelu dá chápat. Při sestupu z kopce mi noha často zajížděla dopředu boty. Možná to má na svědomí o jedno číslo větší velikost, obávám se ale, že to je jev, který by se stal tak či tak.

I přestože se jedná o botu, která je výrobcem určena primárně na fitness, na běh a chůzi mi přišla úplně v pohodě. Pro mě byla podrážka zbytečně tlustá a trochu mě iritovala nadměrně veliká komůrka pro malíček. Při běhu je potřeba hlídat styl. Ze začátku boty svádí k došlapu čistě přes špičku, ale lýtka se brzy ozvou a došlap se srovná na střed nohy. Přes patu neběhám a pokud vy ano, na takový styl běhu v téhle botě zapomeňte. Boty se dají prát v pračce, na mírný program. Bohužel počítejte s tím, že hned po prvním praní všechny “okrasné” nalepené prvky budou vypadat značně opotřebeně a stélka boty se prostě do jasné barvy už nevypere.

Shrnutí

V mnoha ohledech mě bota bavila. Na běh se mi zamlouvala vcelku dost a trochu mě mrzí, že nemám na střídání pětiprstovou alternativu s trochu tenčí podrážkou. Na druhou stranu šlo o botu docela masivní a volila bych lehčí a prodyšnější model v mojí velikosti. Chodidlo z bot unavené nebylo. Bota krásně obepíná patu. Pokud jste zvyklí chodit barefoot, bude vám to připadat až příliš veliký luxus. Pokud chcete pětiprstové boty vyzkoušet nebo jít cestou minimalistického stylu, boty od Vibram Five Fingers vám můžu doporučit. Chodidlo pracuje a prsty nejsou nijak omezené.

Model: Vibram Five Fingers Komodo Sport/Men
Váha: 190g
Maximální tloušťka: 8 mm
polyesterové svršek + nylonová síťovina