Příprava na první přechod s kojencem

Vždycky jsem doufala a přála si, abych mohla dítě začlenit do mého stylu života. Zůstala jsem aktivní po celou dobu těhotenství a nechtěla jsem s tím přestat ani po porodu. Byla jsem otevřená potřebám miminka i mým. Jak se ukázalo, narodilo se mi zdravé a veselé dítě, které nebude vyžadovat velké a dramatické změny v mém životě. Pokud vaše dítě je plačtivé, má alergie, hendikep… potom vaše cesty budou trochu těžší než ty moje, ale ne nemožné. Nenechte se odradit okolím a svojí hlavou. Zkuste to. 

Do následujícího textu jsem shrnu svoje poznatky. Jako čerstvá máma jsem řešila hodně nových témat. Dokud jsem chodila sama, hodně věcí se mohlo nechat plynout, takzvaně na punk. S dítětem jsem chtěla mít větší pocit jistoty. Budu moc ráda, když vám moje zkušenost pomůže vydat se ven a uskutečnit svůj vlastní přechod s miminkem.

Kdy je ten správný čas vydat se na vícedenní výlet

Nikdy a vždycky. Takhle jednoduché to vlastně je. Nikdy totiž nebudete vědět všechno, mít dokonale propracované vybavení, mít jen hezké počasí. Pokud chcete čekat na TEN správný okamžik, pravděpodobně nikdy nevyrazíte. Jsou situace, kdy není dobré vyrazit. O těch se zmíním.

Ale vždycky je to dobrý nápad. Pokud přizpůsobíte výlet svým zdatnostem, náladě, počasí a vybavení, vždycky zažijete něco nového, na co budete ráda vzpomínat. Pokud přemýšlíte, že to zkusíte a bojíte se, nebo nemáte dost zkušeností, začněte něčím menším, třeba jen přes noc na zahradě, nebo se ubytujte v kempu, nebo využijte aplikaci Bezkempu. Jestli vám představa samoty s dětmi nedělá dobře, spojte se s dalšími maminkami. V různých skupinách na Facebooku se běžně maminky propojují. Například skupina Klub minituristů, Active moms&kids, Nomádky na cestách a další.

Fyzická příprava

Já jsem od prvního týdne i přes bolest jizvy po císařském řezu hodně chodila. Nejdřív jen chodbu v porodnici, potom malé porce kilometrů venku, které postupně narůstaly. Když jsem ležela, bolest byla nesnesitelná. Dělala jsem to, co mi tělo a Mikoláš dovolili. Navázala jsem na roky a roky, kdy jsem sportovala. Tělo si hodně pamatuje a nevrhala jsem se do ničeho nového. Důležité bylo, že jsem nic sobě ani nikomu jinému nedokazovala. Prostě při chůzi mě břicho bolelo daleko méně, než když jsem doma ležela na gauči. A i malý byl venku klidnější. 

Tohle je ale velmi individuální. Některé matky jsou schopné do pár dnů doslova lámat rekordy, jiným to trvá roky. Řiďte se samy sebou, intuicí a zkušenostmi. Ne mnou, ani nikým z Youtube videí.

První měsíc po porodu jsem jen chodila a lehce se protahovala. Druhý měsíc jsem sem tam přidala kolečkové brusle a lehce cvičení a šli jsme spolu první pochod Horažďovickou 50. Třetí měsíc jsem přidala kolo a lehce běhání. Asi tak v červenci už jsem se na přechod cítila fyzicky připravená. To byly malému 3 měsíce a kus. Nakonec jsem musela celou akci kvůli počasí posunout. Vyrazili jsme tak v jeho 4,5 měsících. Důležité je zmínit, že se Mikoláš narodil posledního března. Kdyby se narodil na podzim, všechno by se odehrálo později.

Kdyby někoho zajímalo víc podrobností, najdete to na mé Stravě.

TIP pro vás: pokud se chystáte jít s nosítkem, noste častěji delší časový úsek už tak dva týdny předem. Pokud se chystáte s kočárkem, dělejte si výlety do horšího terénu.

Plán trasy

Nakonec jsem se rozhodla pro přechod Šumavy. V roce 2017 jsem ho šla s kamarádkou (start našeho přechodu tady), směr od Železné Rudy na Lipno. Taky mám jednotlivé části prochozené při kratších výletech a tak jsem moc dobře věděla, co od toho čekat. A jako bonus je to dostatečně blízko domů, takže v případě problému stačí zvednout telefon a do hodiny jsme doma. 

Má smysl přechod Šumavy po Nouzových nocovištích?

Věděla jsem moc dobře, kde se dá nakoupit, najíst, nabrat voda, sednout na autobus. Znám terén skoro po celé délce trasy. 

Tentokrát jsem si vybrala směr opačný. Do Horní Lhoty vlakem, potom přívozem do Bližší Lhoty a odtud pěšky směr Železná Ruda. Chtěla jsem spát na těch nocovištích, která jsem ještě neznala. Plán byl tedy spát 4x venku (nic by se nestalo, kdyby se to prodloužilo na 5) v nouzových nocovištích a to Pod Plešným jezerem, Strážný, Bučina a Poledník. A ten se mi podařilo dodržet. 

Důležité pro mě při plánování i potom na samotném treku je aplikace Mapy.cz. Stahuju si je i offline, kdybych se ocitla někde mimo dosah signálu. Trasu si trekuju pomocí aplikace Strava. Dokážu zhodnotit nejenom co mě čeká, ale i jak moje tělo reagovalo na terén, převýšení, vzdálenost a jestli je plán na druhý den vůbec možný.

TIP pro vás: Zjistěte si jaké vás čeká převýšení. Každý metr nahoru a dolu je znát. Plus si zkontrolujte, jestli se dá trasa projet s kočárkem. Ne vždy je to možné, moje trasa by šla projet jen částečně.

Vybavení

Všechno vybavení jsme měla odzkoušené na delších výletech už předem. Kromě stanu, který mi stál na zahradě pár dní a já si ho zkoušela skládat a rozkládat. Můj Lanshan je super, jenže není samonosný. Volba nakonec padla na docela pozitivně hodnocený NatureHike pro 2. Není to UL, ovšem váha i cena jsou přijatelné. A taky jsem řešila co dospod, protože kojím v noci z obou stran. Sama jsem jezdila hlavně se skládací Thermarestkou. Filip aka jenohlavě si spojil stříbrnou páskou dvě Thermarestky k sobě. Dobrý trik, ale to se mi úplně na batohu tahat nechtělo. A tak jsem pořídila pro sebe nafukovací Zulu, která dorovnala na 2x ohnutou Thermarestku. Tohle ještě budu vylepšovat, zatím to stačilo.

Navíc jsem přidala držák na deštník. Hodně jsem řešila co dělat za deště. Existovala nosící pláštěnka. Ta by zabrala určitě třetinu batohu a navíc s batohem a nosítkem nevím, jak by to fungovalo. Tak jsem využila jsem skvělou vychytávku, kterou využívají lidi hlavně na poušti. Držák na deštník, který se připevní na popruh batohu a obě ruce jsou tak volné! Neuvěřitelný komfort. Skvěle posloužilo za slunka a i za velmi silného dvouhodinového deště.

Za ty roky jsem hodně kombinací vybavení odzkoušela a postupně odlehčuji. Nejsem v tomhle extremista, ale ráda se inspiruji okolo. Informace sbírám v již zmíněných skupinách, skupině Stezka Českem a taky od outdoorových rodin na Instagramu, jako je haileyoutside, Ramble.family, daleywalk, Hanka.

Několikrát jsem na trek vyrazila s neozkoušeným vybavením a testovala za pochodu. Někdy to klaplo, někdy ne. Teď jsem se řídila pravidlem: pokud si já budu jistá, dítě bude v pohodě.

Vybavení Mikoláš

Zainvestovala jsem do dětského merina. A většinu těch kousků používáme i po roce. Plenky jsem zkusila z DM jejich značku, která je skladnější než doteď používané Korki, které nám přestaly vyhovovat. Pokud trváte na eko plenkách, doporučuji nakupovat na Econea.cz, kde můžete sehnat i rozložitelné pytlíky na plenky. Hraček jsem vybrala pár. Nosítko jsem měla jen jedno od značky Qusy (koupeno na iSatky.cz). Miluju ho, ALE nemá dost velikou podporu hlavičky. Tak jsem musela řešit hodně operativně a budu pořizovat na přechody nosítko jiné.

Vybavení já

Oblečení jsem využila všechno. Nepotřebovala jsem teplou bundu, ani pláštěnku (neměla jsem s sebou), předpověď byla milostivá. Měla jsem si vzít svoje pětiprstý ponožky, do budoucna přemýšlím nad jedním párem nepromokavých ponožek. Šortky jsou nakonec nejlepší ty na běhání a stačily by jedny.

Zbytek

Nezapomeňte na léky které potřebujete.

Starší článek o flaškách na pití, které jsem v průběhu let používala: LOW WASTE alternativy k PET flašce.

Jídlo

Většinou mám víc jídla a nevyužívám možnosti občerstvení. Teď jsem chtěla ušetřit váhu. Například jsem neměla čaj ani kafe. Nějak jsem tušila, že to nebudu stíhat. Měla jsem na každý den snídani, plus polévku a dvě dehydrovaná Adventure menu na zkoušku (ne a ne a ne prostě). Využila jsem nakonec jen dvě kaše, Adventure menu, přesnídávkové kapsičky, sušenky a kešu oříšky. Velmi mě teď zaujala možnost sušit si jídlo dopředu. Dělá to tak Viktorka Rys a to není zlý nápad. Jedla jsem po cestě v bufetu, kavárně a restauraci. Kojím, chtěla jsem si taky dopřát.

Nesla jsem jen 3 l vody a bylo to místy tak tak! Neměla jsem tentokrát k Platypus lahvi přídavnou hadičku, takže jsem pokaždé musela batoh sundat (díky hadičce z flašky snadno uděláte hydrovak do batohu). Na druhou stranu jsem se vždycky protáhla a malý potřeboval pauzy. Nalgene je fajn, jenomže až moc široká do boční kapsy. Měla jsem s sebou i šumák. Kdo ví kolik toho ty šumáky mají, minimálně pro pocit a změnu chuti to bylo fajn. 

Mikoláš byl tou dobou plně kojený. Zajímavější to tak po téhle stránce bude třeba příští jaro, kdy už bude mít i příkrmy.

TIP pro vás: velmi se mi osvědčilo jíst a pít každých 5 km, nebo na každém kopci. Je to trik z ultraběhů a celkem pravidelně tak jím a piju, abych se úplně nevyčerpala. 

Kontrola počasí

Jak už jsem zmínila, musela jsem náš přechod posunout. Pršelo a pršelo a i když to může být zajímavý zážitek, chtěla jsem aby náš přechod byl v klidu, příjemný a malý z toho nebyl úplně hotový. Počkala jsem si a vyplatilo se. 2x nám řádně sprchlo, 1x nám všechno promočila vlhká mlha. Jinak bylo příjemně. Poslední den nám poslední 3 hodiny smažilo naprosto odporně a hřálo to ze všech stran. Noci byly teplé.

Pro jistotu jsem si počasí kontrolovala online (iPhone fakt není přesný). Kdyby vás bralo ranní focení, aplikace Helios vám přesně řekne, kdy a kde slunce zapadá a vychází a kdy je golden hour.

A nezapomeňte na online apku Záchranka! 

Strach hory přenáší

Nejčastější problém, který matky ve skupinách řeší, je strach. Strach ze tmy, ze spaní venku, ze samoty. Skoro žádná neřeší obtížnost trasy. Já se roky bála spát venku. Bála jsem se zvuků, moje představivost viděla zombíky všude (ha ha ha). ALE, u nás opravdu není čeho se bát. Nemáme tu žádná krvelačná zvířata, smrtelně jedovaté pavouky, extrémní změny počasí. Někdo občas řeší myslivce. To se dá řešit červeným světlem čelovky, které necháte přes noc svítit. 

Pokud se bojíte jiných lidí, úchylů a tak, fakt si myslíte, že za vámi polezou do toho lesa po kopcích? Nepolezou. 

Několikrát se ve skupinách řešilo, že matka chtěla spát venku, jenomže s tím neměla s tím zkušenost, cítila se nekomfortně a děti byly nezvykle plačtivé a bylo to vlastně celé na prd. Zlaté pravidlo: máma (nebo táta) musí být v pohodě. Pokud budete vyděšení, zážitek to nebude fajn pro nikoho. Tahle dobrodružství stojí za to a jestli vás lákají, klidně to berte krůček po krůčku. Strach je naprosto přirozená věc. Pomáhá nám se “nezabít”, ale je fajn, když nás nijak moc nebrzdí. 

TIP pro vás: pokud se hodně bojíte, můžete se přiblížit civilizaci pomocí čtení knížek ze čtečky nebo mobilu, sledování Netflixu, poslouchání hudby.

Tak hurá zabalit batoh a vyrazit.

Článek obsahuje affiliate linky na vybrané obchody a produkty, které používám a jsem s nimi spokojena.