Otavská cyklostezka ze Sušice do Písku: náš první bikepacking

Dokážu sbalit všechno potřebné na vícedenní výlet, když místo batohu mám cyklovozík? Co všechno zvládnu s naloženým cyklovozíkem? Než jsem se pustila do delší trasy, rozhodla jsem se vše vyzkoušet nanečisto kousek od domova a přes noc. Tahle testovací jízda po Otavské cyklostezce nebyla dlouhá, ale jako testovací splnila očekávání do posledního detailu.

Proč jsem vyměnila nosítko za kolo a cyklovozík?

Chození je fajn. ALE, na kole se dostaneme dál a rychleji než pěšky. Otevírají se tak další možnosti jak poznat nová místa a získat nové zkušenosti. To mě přitahovalo.

Inspirací mi bylo, přiznám se, několik Instagramových profilů. Hlavně rodiny, které s dětmi cestují na kolech dlouhodobě. Mikoláš roste a dokud nebude schopný sám ujít delší vzdálenosti, je jasné že čas nosítka a batohu se prostě chýlí ke konci.

Mrkněte například na swagfamilyhughes.

Zaujala mě i představa sbalit vše do vozíku a brašen na kolo, bez zátěže na zádech. Přišlo mi to fajn. Po těžkém úrazu v dětství mám záda bolavá (je vlastně zázrak, že se můžu hýbat a takhle sportovat). Používáme sice starší, ale stále spolehlivý cyklovozík Chariot. Myslela jsem si, že se do něj sbalíme bez problém – naivně. Realita byla jinde, ale díky pár vychytávkám jsem nakonec nemusela nést ani batoh.

Jak jsem postupovala při výběru trasy

Protože jsem plánovala delší výlet, potřebovala jsem si náš nový setup otestovat i přes noc s plně naloženým vozíkem. Většinou, když si něco vymyslím, prostě to udělám. Ale od chvíle, co je Miko na světě, už do cest neskáču bezhlavě. Testuji si vybavení, balení a taky všechno dohromady na kratších trasách. Je to pro mě klíčové, abych pak na cestě kromě svého vyčerpání a případného meltdownu Mikoláše, neřešila ještě problém navíc.

Cíl byl tedy 2 dny a 1 noc pro začátek. A nechtěla jsem velké kopce

Otavská dvanáctka

O cyklostezce do Horažďovic vím – občas ji jezdíme. Navíc je teď krásně opravená, zejména úsek z Velkých Hydčic podél řeky, který je úplně nový. Když jsem se podívala na mapu a objevila Otavskou cyklostezku (č. 12), bylo rozhodnuto. Oficiálně začíná na Modravě a končí ve Zvíkovském podhradí. Nakonec jsem vybrala úsek Sušice – Písek.

O Otavské cyklostezce podrobnější informace níže ve článku.

Doprava

Hned za výběrem trasy si zjišťuji, jak se dostanu na start a zpět. Mohla jsem vyjet přímo z Kašperských Hor, ale chtěla jsem otestovat i jízdu cyklobusem – proto padla volba na Sušici jako výchozí bod. Cesta zpátky? Vlakem. Ale teď se podržte – jen z Písku do Sušice jsme jeli třemi různými vlaky. Z toho jen jeden byl nízkopodlažní a v jednom jsme cestovali dokonce v nákladním vagónu. Vlak končí v Sušici, domů jsem musela došlapat na kole.

Spaní

Trasa neprochází národními parky ani CHKO, takže je možné spát i nadivoko. Já zvolila vodácký kemp ve Střeleckých Hošticích. Spát se dá i v jiných kempech – v Čepicích, Velkých Hydčicích, Horažďovicích, Katovicích nebo Strakonicích. Hoštický kemp je menší, klidný a stinný. Blízko je masna, Coop i pizza do krabice. Přímo v kempu mají pivo z tanku, nějaké to klasické vodácké jídlo a možnost rozdělat si vlastní oheň – ideální.

Pokud byste chtěli zůstávat v kempu už v Horažďovicích, budete nejspíš nepříjemně překvapeni. Záchody špinavé, zázemí nevábné, nabídka jídla tristní. Raději si to rozmyslete.

Den 1: Sušice – Střelské Hoštice

První balení se vším všudy se povedlo. Vozík je teda pořádně napěchovaný a ověšený, na autobus sjíždím opatrně. Protože byl autobus prázdný, šupne nás řidič dovnitř. To chvílemi vytváří dost perné situace — vozíku totiž úplně nefunguje brzda a ujíždí v zatáčkách, navíc je dost těžký.

V Sušici se napojuji na cyklotrasu u autobusáku. Až k železničnímu mostu vede stezka kolem Otavy. Pak mě čeká kopec na Chmelnou. Je krátký, ale docela prudký — zvládám ho v sedle až nahoru. To je fajn, protože je to největší kopec trasy. Nahoře krátká pauza a mírný sjezd na konec Chmelné. Odtud vede cyklostezka polem a lesem. Kousek cesty je šotolina. Je teplo, a tak se rozhoduju — po nepříjemném, ale krátkém úseku do Žichovic — koupit občerstvení v Coopu a dát si pauzu u řeky s výhledem na hrad Rabí.

Na konci Žichovic začíná nově opravená cyklostezka. To je lahoda. Zpevněná šotolina krásně jede. Končí těsně před vápenkou a začíná zase za řekou. Moc se mi líbí — stezka se kroutí mezi stromy, lehce stoupá. A co se mi líbí úplně nejvíc, je park Ostrov. Vsadím se, že o něm nevíte.

Za Horažďovicemi začíná pro mě nová, neznámá část. Skoro se rozteču na silnici, takže vítám studený pramen u kaple sv. Anny. Trochu delší pauzu si dávám u pomníku krále Rudolfa. Hraju si s myšlenkou, že bych tady přespala, ale nakonec jedu dál. Přece jen se mi nechce spát na místě, kde někdo umřel.

Následující úsek je dost nepříjemný. Komáři na mě sedají jeden za druhým. Musím několikrát odpojovat vozík, nejdřív vytlačit kolo a pak se vracet. Ke konci už mě to nebaví. A jsem docela překvapená, že je to značená cyklostezka — vypadá to spíš na pěší trasu.

Je takové vedro, že jsem nakonec ráda za točené tankové pivo v kempu v Hošticích! Kemp je skoro prázdný. Stavím stan za pomoci Mikoláše. Máme s sebou tentokrát Lanshan na turistické hole a zjišťuju, že moje nafukovačka je o trochu větší než podsádka. K večeři si dávám langoš a jsem ráda, že máme s sebou repelent. Komárů je tu moc.

TIP: Za mě ta nejhezčí rovinatá část začíná v Dlouhé Vsi. Odtud se dostanete luhem a podél Otavy až na Ostrov Santos a dále do města. Ideální, pokud máte s sebou dítě na odrážedle nebo kole. Zaparkovat můžete u hasičárny u fotbalového hřiště, kam se pro auto můžete vrátit autobusem.

Den 2: Střelské Hoštice – Písek

Oba jsme spali docela fajn. Mikoláš mi venku lépe spí. Nevýhoda je, že vstává se světlem, takže v 7 hodin už mám skoro sbaleno. Je pod mrakem, docela to vítám.

Skočím ještě nakoupit do Coopu a pak už vyrážíme. Krásně upravené stezce je odzvoněno. Jsou to polní cesty, místy hodně podmáčené. Víc to drncá. Všechno se to ale dá s vozíkem jet. V Horním Poříčí jedeme zase podél řeky a potom uhýbám do polí, kde je uprostřed ničeho starý kamenný most (Žižkův most – i když kdo ví, jestli po něm Žižka někdy jel). Ještě docela nedávno pod ním tekla říčka Březová, která ale byla ve 20. letech odkloněna o kousek dál.

Objíždím Katovický kopec, kde stávalo slovanské hradiště. Podél cesty jsou vyřezávané dřevěné sochy.

Z Katovic jedu kousek po docela nepříjemné silnici. Naštěstí jen kus, a brzy vjíždím do Podskalí ve Strakonicích.

Dělám pauzu na pískovišti. Já jím a Miko si hraje. Přemýšlím, jestli už se vrátím ze Strakonic, nebo pojedeme až do Písku. Je relativně brzy, ani ne 11, takže se rozhodnu dojet až do Písku.

Zase následuje silnice. Naštěstí není moc frekventovaná. Rozhodnu se uhnout z oficiální trasy a po jiné trase dojet k památníku bitvy u Sudoměře. Moc hezké místo s velkou sochou Jana Žižky.

Pak se střídá silnice s polní cestou. U Putimi se zase napojuji na část, která vede pod stromy podél Otavy. Ta je moc fajn. Dojedu až k mostu v centru města, kde oficiálně ukončuji náš první bikepackingový trip. Zbývá dostat se na nádraží a zpět do Sušice, což byla výzva sama pro sebe.

Oba dva dny můžete vidět na mojí Stravě >> den 1., den 2..

Co mě první bikepackingový trip naučil – moje tipy

V první řadě mi to dalo dostatek sebedůvěry, abych si troufla na delší a těžší trasy. Zabalit se jsem schopná, i když nemáme všechno vyřešené úplně do puntíku. Zvládnu vozík rychle odpojit od kola. Zvládnu i přepravu vlakem, i když je komplikovaná. Zvládnu kopce vyšlapat nebo vytlačit.

TIP: Věřit si.

Ale taky je to dřina! Jedu pomalu, funím, potím se, nohy bolí, zadek bolí.

TIP: zZvolnit, s nikým nezávodit, nehonit čas a kilometry

Mikoláš to všechno zvládá levou zadní. Ve vozíku má jídlo, knihy a většinu času kouká, brouká nebo spí. Neprojevuje známky nelibosti. Zatím.

I když je Chariot určený i k připojení na kolo, nemá dostatečně vyřešené zabránění vniknutí prachu dovnitř k dítěti. Po celou dobu má tak Mikoláš zataženou síťku. Dají se dokoupit jemnější síťky od jiných malých výrobců. Zatím s nimi nemáme zkušenost.

Chariot je překvapivě docela nestabilní.

TIP: Veškerá těžká váha musí být dole a nejlépe vepředu.

TIP: Inspirujte se UL balením a bikepackingem. Určitě najdete i levnější řešení například v Decathlonu, nebo dokonce doma ve skříni.

TIP: Hledáte inspiraci, co zabalit pro dítě? Mám pro vás tahák >> TADY si stáhněte odškrtávací jednostránkové pdf.

Otavská cyklostezka: trasa

Informace o délce celé trasy se liší, a to od 152 po 166 km. Je to jedna z páteřních cyklotras Plzeňského a Jihočeského kraje. Vyznačena byla v roce 2007. Na kolik etap si ji rozdělíte, nechám na vás. Někdo to sfoukne za den, jiní si na to vezmou i 4 dny. Obzvlášť s dětmi není kam spěchat.

První horský úsek z Modravy podél Vchynicko-tetovského kanálu se vám bude líbit. Je to pohodová jízda, za Srním bude pár stoupání, nic hrozného. Bohužel zatím stále trvá uzavírka mostu u býv. Stodůlek.

Kontaktovala jsem NP Šumava pro informace, jestli je v plánu alternativní řešení nebo oprava — na odpověď čekám. Zatím vám prostě řeknu jedno: buď na první úsek trasy zapomeňte, nebo to tady přebroďte. Uzavírka je už 5. rokem a NP si musí být vědom, jaká komplikace to je pro všechny pěší i cyklisty.

Zbytek trasy do Dlouhé Vsi je velmi malebný. Udělejte si odbočky ke kapličce ve Vatěticích, sadu s kamenným křížem u Pavlínova a kostelu sv. Mouřenec.

Nejpopulárnější a nejfrekventovanější úsek celé trasy je mezi Dlouhou Vsí a Sušicí. Z pohledu cyklotras a inline tras jde o unikát. Krásná, téměř rovná trasa s dobrým asfaltem, mezi stromy a podél vody. Upravená trasa vede, až na krátké úseky, až do Horažďovic.

Z Horažďovic do Písku vede trasa sice po značené cyklotrase, ovšem po polních cestách i vedlejších silnicích.

Některá místa byla překvapivě náročná — buď sklonem (za pomníkem krále Rudolfa), nebo byla cesta podmáčená (před Katovicemi).

Praktické informace

Stáhněte si offline mapy. I když je to teď už jen v rámci prémiového předplatného, vyplatí se to.

Kempů je po cestě víc. Pokud pojedete s dětmi na kolech, můžete si cestu rozdělit na víc etap. V kempech nečekejte nic extra. Většina má docela základní sociálky s teplou vodou na žetony, pivem a smaženými jídly.

Spát nadivoko můžete. Hlídejte si ale, kde jste. NP končí před Rejštejnem a CHKO u Dlouhé Vsi.

Pokud si chcete být jistí, že vás vezme cyklobus, rezervujte si místo. V sezóně je to skoro nutnost. Cyklovozíky autobusy berou. Nikdy jsem problém neměla.

Přeprava vlakem byla v jedné osobě komplikovanější. Nízkopodlažní vlak jede určitě z Předměstí Horažďovice, ale tahat cyklovozík s malým dítětem a věcmi do úzkých schodů bylo opravdu náročné. Lístek si můžete koupit i přes aplikaci Českých drah.

Nakoupit můžete po cestě skoro všude. Buď je ve vesnici Coop (například v Srní a ve Strakonicích provoz 24/7), nebo večerka. V Sušici, Strakonicích a Písku je nabídka služeb kompletní, včetně lékáren, sportovních obchodů a cykloservisů.

Moje tipy

U Srní odbočte k Hauswaldské kapli.

Pokud byste chtěli tady trasu ukončil před Dlouhou Vsí, je zde několik kempů. Velmi levný pod borovicemi je v Novém městečku, oblíbený je Autokemp Annín.

Pro děti je příjemný úsek z Dlouhé Vsi do Sušice. Možnost koupání, občerstvení, hřišť i malého pumptracku.

V Sušici se můžete i dobře najíst (Bejkárna, Pípa a Vývrtka, pivovar u Švelchů).

V Sušici si na několika místech můžete dát výběrovou kávu (bistro Hladina, kavárna Žebřík, kavárna Pod Nebem a Rejnička).

Park u řeky v Žichovicích. Výhled na hrad Rabí, mělká voda, posekaná tráva.

Občerstvení Pod Třešní Rabí. Je to trochu zajížďka, ale stojí za to. Je to trochu punk.

Hřiště v Podskalí ve Strakonicích, na konci jsou nově i záchody.

Ve Strakonicích je vyhlášená a cenami ověnčená restaurace Sůl a Řepa a vynikající pražírna kávy Hope Roastery.

Navštivte památník bitvy u Sudoměře, skvělé na pauzu, velmi klidné místo.

V Písku máte mnoho možností kde se najíst. Za mě mají výborné chlebíčky v Park Café 67, výbornou kávu a zákusky si dáte v Upekla v knihovně.

Pokud máte chuť ochutnávat víc, stáhněte si Hejlíkovu Gastromapu.

21 zajímavostí na trase