Holčičí přechod Šumavy, den 4.

Přechod Šumavy, den čtvrtý, den zlomový. Čeká nás dlouhá trasa a začneme se přibližovat místu, kde náš pochod chceme ukončit. Od dalšího poutníka se dozvídáme, že vodu musíme nabrat už v hotelu Alpská vyhlídka, protože dál není ani ťuk. Značený pramen je prý nefunkční.

Daří se nám sbalit brzy. Když dorazíme k hotelu Alpská vyhlídka, mají ještě zavřeno, ale jsou moc hodní a vodu nám dávají do plna. Kroutí hlavou, že jdeme na Lipno a přejí hodně štěstí. My se ještě na chvilku zasekneme u drátěného plotu. Je to sice jenom instalace, ale i tak z toho jde hrůza. Strážní věž, budka, dvojité oplocení a děsivou atmosféru doplňuje rozbořená stavba starého stavení. Je to takové připomenutí, co všechno se tady v minulosti dělo.

Čekal nás asi nejkrásnější úsek naší cesty. Asfalt mizí. Jdeme po úzké cestičce, je lemovaná starými vzrostlými stromy. Koukám kolem sebe. Tady všude stály baráky. Teď už to sem tam připomínají jen haldy kamení. I když na Knížecích pláních je zachovalý hřbitov, který je dnes krásně upravovaný, z kostela zůstaly už jen ruiny, ale přežil dobře viditelný erb. Kdyby to někoho zajímalo jedná se o erb Schwarzenbergů a Lichtenštejnů. Moc dlouho se nezdržujeme a mastíme dál. Tenhle úsek nám místy opravdu bere dech. Cesta rozhodně není tak frekventovaná a my jen doufáme, že ani nikdy nebude.

Krásy přírody střídá zoufalství pohraničního města

Chvilku se pohybujeme na samé hranici s Německem. Bývalé Stodůlky mě uchvátily. Jsou zde vidět stará kamená hrázdění podél cesty. Někde jsou pamětní štítky od potomků bývalých obyvatel. Tahle vesnice mívala až 500 obyvatel. A teď tu není nic. Jak asi bylo těm, kdo stříleli do zdí starých budov? Doufám, že nic moc.

Dál už zase vede asfaltka. Děs. Těšíme se do Strážného. Poslední 3,5 km k rozcestí byly zase nekonečné. A když dorazíme k nouzovému nocovišti, zjišťujeme, že tady si nic nekoupíme. Tak jsme se těšily na Kofolu! Musíme se rozhodnout, zda sejít do města, nebo pokračovat a vzdát se pauzy. Nakonec vyhrává představa teplého oběda. A navíc další poutník, který čeká na svou kamarádku na rozcestí, nám dává echo, že dál není voda.

A tak scházíme do Strážného. Ale jsme obě dost zděšené tím, co najdeme. Městečko plné bordelů a vietnamských prodejen. Opravdový hnus. Ve čtyřkové restauraci si dáváme oběd, pivo a limču. Já dobíjím foťák a načepujeme si vodu do lahví. Nesmíme vyrazit moc pozdě. Pauza bodla, ale pořád nás kus čeká. Gábina ještě skočila koupit chleba do potravin. Za chvilku kromě chleba vychází i s domácí pistáciovou zmrzlinou. Na místní poměry stála raketu. Majitel se zřejmě učil v Itálii nejenom výrobu zmrzliny, ale i cenotvorbu.

No a pak se rozhodneme nevracet se snadnou a jasnou cestou zpět. Podle mě to půjde projít. No omyl. A máme z toho další kufírek. Prodíráme se lesem, borůvčím a škrábeme se do kopce. Žertujeme, že tady asi už zůstaneme. A když to vypadá úplně beznadějně, najednou narazíme na žlutou. Podle toho, jak je cesta vyšlapaná, tudy dlouho nikdo nešel. Místo je ale naprosto fantastické. Takže ve finále to hodnotíme pozitivně. A protože se lesáci rozhodli kácet stromy, zrovna na žluté značce, jsme nucené jít jediným možným směrem. Za chvilku se znovu napojujeme na naší oblíbenou červenou. Podlezeme silnici a blížíme se k místům, kudy se v minulosti převádělo do Německa.

Dalších nekonečných 3,5 km

Moc si to neumíme představit. Za úplné tmy se pohybovat lesem, který je plný pohraničníků a psů. Taky ne všem se to povedlo. Pro mě začíná být cesta už dost neúnosná. Palec se zase hlásí a já slušně pajdám. Potřebuji sem tam pauzu, abych nohu alespoň na chvilku osvobodila z boty. Poslední úsek k Novému Údolí byl nekonečný. Jak už to tak s těmi 3,5 kilometry tady bývá. A když dorazíme k železniční zastávce, ještě nás kus čeká k nocovišti.

Nejsme tu samy, ale nám to nevadí. Jakmile zajde sluníčko je zima. Rychle se převlékáme a vaříme večeři. Opět se musím věnovat palci, abych mohla zítra jít. Máme několik variant, kudy se vydat. Konečné rozhodnutí padne až druhý den. A stejně to nakonec skončilo úplně jinak. Takový je náš přechod Šumavy.

Trasa čtvrtého dne:

Bučina nocoviště – hotel Alpská vyhlídka (dále po červené), Chaloupky, Knížecí pláně – rozcestí, Stodůlky, Žďárek, Pod Žďáreckou horou, Josefov, Horní světlé hory, Na Kapličce (dále po žluté), Strážný, Na kapličce (dále po červené) U dolní silnice, Dolní Cazov, Mlaka, Krásná hora, V Podkově, Spálené rozcestí, Nové Údolí (po žluté), nouzové nocoviště po pravé straně cca 250m

Vzdálenost: 34 km

Převýšení: 620 m

Sdílej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější

Nově opravený hradlový most Rechle byste si neměli nechat ujít. Můžete velmi pohodlně zaparkovat hned vedle, ale já pro vás mám tip na 11 km pěší okruh pro zdatnější turisty. Můžu vám zaručit, že projdete zajímavými a stále ještě trochu divokými...

Vždycky jsem doufala a přála si, abych mohla dítě začlenit do mého stylu života. Zůstala jsem aktivní po celou dobu těhotenství a nechtěla jsem s tím přestat ani po porodu. Byla jsem otevřená potřebám miminka i mým. Jak se ukázalo, narodilo se mi zdravé...

Mohlo by se líbit

Víc na Instagramu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *