Holčičí přechod Šumavy, den 2.

Přechod Šumavy, první noc venku. Spalo se mi výborně. První noc ve spacáku, který s sebou budu mít v Pyrenejích, proběhla nad očekávání. Dokonce mi bylo takové teplo, že jsem musela v půlce noci větrat. Ráno mě budí slunce. Krásný výhled do lesa a zeleně. Lenoším ale tak dlouho, dokud paprsky nezačnou dopadat až na můj spacák.

Slaná snídaně a hřejivé paprsky

Za to Gábina by spala klidně dál. Ale nakonec se i ona odkope ze spacáku a po ránu trochu lenošíme. Zkouším nabíjet powerbanku a hodinky ze solárů. Mám radost jak krásně to nabíjí. A je to zároveň asi moje poslední radost z nabíjení během cesty. Docela nepříjemně cítím pravou nohu po včerejších sestupech. Ukazuje se, že ty pohodlné pohory, co mi sloužily přes šest let, už mi sloužit nebudou. Přes rok chodím více či méně bosa a noha se mi roztáhla. No a pak jsem si taky neostříhala nehty. Nikdy to nebylo potřeba, tentokrát mě to ale vytrestalo. Snad s tím vůbec dojdu, napadne mě.

„Polívku anebo vločky?“ „Polívku.“ Snídaně na slano si užiju rozhodně víc. Pěchujeme si znova všechno do batohů. Jak se to tam jenom může vejít?! A začínáme další den v pochodu. Jsme kousek od jezera Laka. Poslední jezero, které se nám poštěstí na tomhle treku vidět. Moc dlouho se tam nezdržíme a míříme směr Poledník. Začíná nám docházet voda. Na jednom odpočívadle velím pauzu. Noha mě opravdu bolí a já se rozhodnu přehodit na moje sandály. Na odpočívadlo dojde starší pán se svojí vnučkou. Dostáváme od nich rajče, papriku a okurku. Přeci se s tím nebudou tahat zase domů. Mně to rozhodně přijde vhod. Čerstvá zelenina a ovoce, toho je na cestách vždycky nedostatek.

Naprosto perfektní výhled z Poledníku

Na Poledník už to nemáme tak daleko. Gábina se několikrát ujišťuje, jestli se mi jde v sandálech dobře. Jde. Jsem zvyklá v nich chodit. Jediná obtíž je váha na zádech. A taky se mi jednou přetrhla kanička. Naštěstí oprava zabere jenom pár minut. Posunout provázek, udělat nový uzlík a spéct konec.

Vodu doplňujeme v kopci před Poledníkem. Je tam úžasný pramen. Ledový a voda výborně chutná. Mně se povede při vytahování camelbacku vytrhnout hadičku a zbytek vody se mi řine mezi oblečení a spacák. Nepříjemnost a poučení. U rozhledny Poledník si dáváme delší pauzu. Kofoly, pivo a klobásy a já si udělám výlet nahoru. Je nádherně a ten výhled si nechci nechat ujít. A rozhodně není čeho litovat. Dokonce je vidět i hrad Kašperk a trocha milovaných Kašeperk.

Naše první oficiální nouzové nocoviště nám ve finále připraví veliké dobrodružství. Na první seznámení, se nám nelíbí. Je malé, plné velikých kořenů a chybí toitoiky (jinde samozřejmost). Rozkládáme bydlení a jdeme na drink do pivovaru. Na obloze se začíná blýskat a nevěstí to nic dobrého. Jenže předpovědi se různí. Mě aplikace ukazuje, že pršet nemá. Hlásí to i Gábiny kamarád. To se ale liší od původní předpovědi a i od informací od její mamky. Nakonec jen co zalezeme a uložíme se ke spaní, začíná krápat.

Trasa druhého dne:

Pod Polomem/po červené), V zátočině, Vodní kanál, Jezero Laka, Genset, Frantův most (dále po zelené), U Bývalé roty, Poledník rozcestí (po červené), Poledník, Poledník rozcestí, Javoří slať, Javoří pila, Rybárna, Modrava

Vzdálenost: 26 km

Převýšení: 588 m

Sdílej

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejnovější

Nově opravený hradlový most Rechle byste si neměli nechat ujít. Můžete velmi pohodlně zaparkovat hned vedle, ale já pro vás mám tip na 11 km pěší okruh pro zdatnější turisty. Můžu vám zaručit, že projdete zajímavými a stále ještě trochu divokými...

Vždycky jsem doufala a přála si, abych mohla dítě začlenit do mého stylu života. Zůstala jsem aktivní po celou dobu těhotenství a nechtěla jsem s tím přestat ani po porodu. Byla jsem otevřená potřebám miminka i mým. Jak se ukázalo, narodilo se mi zdravé...

Mohlo by se líbit

Víc na Instagramu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *