Bílý písek mi jemně vrže pod nohama, vítr osvobodil pramínek vlasů z culíku a teď si s ním pohrává kolem mého obličeje. Voda píchá jako jehličky. Vzduch je břitký a voní po borovicích. Vlny jsou divoké a hlasité, valí se jedna za druhou a voda se rozlévá hluboko do pláže. Dívám se před sebe. Někde v dálce se zvedá útes s lesem na hřebeni. Jak je to daleko? 5, 10, 15 kilometrů? Hádám, protože vzdálenost tady vypadá jinak, než u nás na Šumavě.
Polský Balt má pro mě zvláštní kouzlo. Je divoký, syrový. Vítr umí být pořádně neodbytný. A já si to užívám. Mám ten krátký diskomfort ráda. Někde tady, uprostřed pláží jako z Karibiku, si moje hlava vždycky odpočine.
Když se nikam nemusí – (s)plynutí u moře
Dny tady mají úplně jiné tempo. S koncem sezóny i sem dorazí zpomalení. Některé dny věnujeme výletům na kole po cestách v borovicových lesích. Jindy chodíme kilometry po plážích a brouzdáme nohama v ledové vodě. Sem tam vyrazíme na západ slunce nebo si dáme drink v baru. Občas popojedeme autem trochu dál, na některé z našich oblíbených míst. A někdy jsme celý den v domku.
Těžko se popisuje ten zvláštní pocit, který tady u moře mám. Jako byste se najednou ztratili a svět o vás nevěděl. Za mořem cítíte volání dálek. Vzdálenost je tady zkreslená. Den, kdy nepozdravím moře, se cítím nesvá. Hodně mě to vrací zpátky do doby, kdy jsem bydlela v kajaku a spala na plážích.
A protože je mi jasné, že na melancholii nad mořem, divokou přírodu, někdy drsné podmínky a taky všudypřítomný nevkus vás nenalákám, přikládám svoje tipy, co vidět od Łeby po Gdaňsk. Předem mi přijde fér říct, že žádné dinoparky ani podobné atrakce vám doporučovat nebudu. Proč? Vysvětlím na konci.
Vítejte u mého malého průvodce tímhle koutem Baltu.
Kdy má Balt největší kouzlo?
Jezdím sem k moři na sever Polska už pět let. Vždycky na podzim, těsně po hlavní sezóně. Ve chvíli, kdy už je většina atrakcí zavřená, rozebírají se bary na pláži a počasí si s vámi trochu hraje. Jednou si vykračujete v tílku, jindy musíte nasadit čepici.
Zažila jsem to tady i v listopadu. To už je pro opravdové dobrodruhy a lidi s jistým charakterem. Ostrý vítr, moře jako led a všude pusto prázdno. Ideální podmínky pro kreativní čas. Umím si představit nad mořem trávit čas při psaní knihy, malování obrazů, nebo tak něco.
Hlavní sezóna mě osobně neláká. Chápu, že pro spoustu lidí je léto jedinou možností, kdy se k moři dostanou. V takovém případě bych se vyhnula nejrušnějším letoviskům a hledala místa, kde se dá uniknout davům.
Chápu, že třeba nemáte jindy volno. A když to jinak nepůjde, hledala bych klidná místa a pozor na komáry. Zrovna letos z nich byli lidi zoufalí.
Bydlíme u pláží, kvůli kterým se vracíme
Jezdíme do vesnice Dębki, která má, prý, tu nejhezčí pláž na polském Baltu. Pár jsem jich už podél pobřeží od Štětína viděla a troufám si s tím souhlasit. I když to o té “své” pláží, říká každá vesnice.
Proč experimentovat, když tady máme všechno, co potřebujeme. Klidné zázemí s dostatkem soukromí pro všechny, uzavřený areál, hřiště pro syna, pravidelně sekaná tráva, wifi, terasa, gril a k moři to je do 10 minut.
Osada Dębki – paní Ala je moc milá. Zkuste říct, že jste od Borise.
Celkově je tady nabídka ubytování opravdu široká. Někdy je až úsměvné, jaké bizarní kombinace se vedle sebe objeví. Kdo má obytné auto, může využít kempy. V některých jsou o chatky a ve všech se dá spát pod stanem. Vybrat si můžete i tzv. domki holenderské, což jsou mobilheimy. Časté jsou domki letniskové s kuchyní a koupelnou v uzavřeném komplexu. Jenže jsou často jeden vedle druhého bez soukromí. Najdete tu i klasické penziony. No prostě polský národ je podnikavý a každý kdo si tu koupil kousek země, si postavil na co měl a co mu nejvíc vydělá.
Na blind bych nejezdila, případně vybírala na Bookingu jiné ubytování. Ale pořádně si prohlédněte i na mapě, jak vypadá. Některá ubytování jsou moc namačkané na sobě.
Moje malé gastro okénko
JO! Mi-lu-ju jídlo a z cest si často vozím recepty. A místní nakládané sledě se absolutně nedají srovnat s tím, co seženete v obchodech u nás. Rybí polévku si tu dát musíte. Každý podnik ji vaří po svém. Zpravidla bývá pikantní, často z lososa, někdy papriková. Mňam. Tady pár mých dalších oblíbenců:
Surówki (čti surůvky) ke všemu. Ne, není to náš salát. Spíš něco jako příloha, kterou si můžete namíchat podle sebe a dát i samostatně. Je to najemno nakrájená zelenina. Často zelí, mrkev, červená řepa, někdy okurka.
Kopr, na ten pozor, ten se tady dává do všeho. Na brambory, do polévek, na ryby, do surówek. A to já ráda.
Pierogi určitě znáte. Tady na severu je mají skoro v každém podniku, ale ne vždy jsou domácí. Když na ty domácí narazíte, budete se na ně vracet. Na pierogi patří hodně másla a samozřejmě kopr.
Zapiekanki jsou taková polská pizza. Prostě půlka bagety posypaná kde čím a zapečená. Standardní velikost je 25 cm, najdete i 2x tak větší.
Gofry, prostě wafle. Doma je dělám často a měla jsem i ty belgické v Belgii. Ale tyhle jsou prostě obří. Můj oblíbený podnik najdete na mapě.
Uzené ryby tady koupíte v malých stáncích na ulici, kde si je prodejci udí. Někdy je chuť specifická, pokaždé trochu jiná. Opět se to nedá srovnat s tím, co si kupujeme u nás.
Jinak je nabídka všude podobná. Smažené ryby, hranolky, smažené brambory a batáty, pizza, tomatová polévka s těstovinama, těstoviny, bramborové placky, hodně sladkých zákusků, různé pečivo v pekárnách a zmrzlina.
Místa, co mám ráda. A vy byste mohli taky.
Pět let je pět let. Žádný průjezd jednou z rychlíku. Na místa se opakovaně vracím. Ne každý rok, spíš podle nálady. Kdyby tu chtěl člověk poznat všechno až do morku kostí, musel by tu strávit celý rok. A možná život?
Dębki
Pro někoho jedno z letovisek, pro nás zázemí. Pláže jsou tady široké, k moři musíte projít lesem, hlavní silnice je daleko. Je tady několik dobrých restaurací (a mnoho dalších), lezecký park, kajaky, cyklostezky, obchody. Rádi využíváme možnost na kolech dojet do Białogóry i Jastrzębiej Góry. Rybáři zde loví na svých klasických loďkách a úlovky prodávají ráno u rybárny. Na řece Piaśnica končilo Polsko (1920–1939). I tady už se propisují změny. Hodně se staví nové apartmány, stará silnice dostala nový povrch a přibyla nová cyklostezka. Zatím ale pořád dobrý.
Białogóra – Zagroda
Tohle je takový fajnový spot, když máte malé děti. Je tady hřiště a hlavně malá mini zoo. Vy se můžete najíst a děti si mezitím pohrát se zvířátky. Není to žádné hogo fogo, prostě normální restaurace s bonusem. My sejm jezdíme na kole lesem a zpátky po pláži. To je nevšední zážitek!
Łeba
Zásadně se vyhýbám atrakcím. A že jich je v okolí Łeby opravdu hodně. Projdu si promenádu, respektive Alej polských prezidentů, a zajdu do přístavu pro uzené ryby. Pak popojedu k vesnici Rąbka, odkud se dá vyrazit do Słowińského národního parku k pohyblivým dunám. Parkoviště je placené a během sezóny se platí i vstup na duny. Můžete jít pěšky, využít kola nebo placený melex (je to asi 6 km). Mimo sezónu se k dunám dostanete zadarmo. Nejvíc dramatické to je za deště a mlhy. Člověk chvílemi čeká, odkud z mlhy vyletí drak. Vypadá to tady jako ze Hry o trůny. Doporučuji návrat po pláži, která je opravdu divoká, plná malých kamínků a mušliček.
Hel
Poloostrov se dá projet celý na kole, jen pozor, je dlouhý asi 38 km. Když dojedete na konec, je to takové klasicky polské. Všude všeho hodně. Já si projdu přístav s restauracemi a mizím dál na konec Kašub. Pokud vás (nebo někoho z rodiny) zajímá druhá světová válka, navštívit můžete muzeum obrany pobřeží. Děti můžete vzít do Fokária a muzea rybolovu. Akorát pozor, do Fokária je v sezóně dlouhá fronta.
A na Hel se samozřejmě jezdí za větrem. Takže jestli máte rádi kitesurfing a všechno takové, tady najdete svoji krevní skupinu.
Kaszuby
Kašubsko je oblast v severním Polsku, která sahá od Baltu hluboko do vnitrozemí. Má vlastní kulturu, tradice i vlastní jazyk, kašubštinu. Kromě pobřeží sem patří hlavně lesy, jezera a kopcovitá krajina. Kašubové mají silnou regionální identitu a poznáte ji třeba podle místních názvů, tradičních vzorů, symbolů nebo kuchyně.
Gdyně
Na první pohled velmi industriální místo. Roky jsem ho míjela. Proč tam jezdit, když je kousek Gdaňsk? Jenže když prší, musíte řešit náhradní plán.
I pro malé děti je hezké Gdyňské akvárium. Možná vás na první dobrou neohromí, ale když si všechno pořádně prohlédnete a budete si ukazovat, klidně tu strávíte dvě hodiny. Kousek odtud je Centrum experimentální vědy, prostě něco jako IQlandia.
A jestli máte děti, které zajímají lodě, hned naproti akváriu si můžete zaplatit vstup na plachetnici a torpédoborec.
Sopot
Bývalé lázeňské město, dneska vysoce turistická záležitost. Ulice jsou i v září velmi plné. Je tady slavné molo, které patří k nejdelším dřevěným molům v Evropě. Vstup je zpoplatněný, i v září. Jedna rychlá fotka s Křivým domkem, dát si vyhlášené gofry a můžete se jít uklidnit do parku, kde je velké dětské hřiště. Pláž je tady samozřejmě taky, ale jak jednou zkusíte tu divokou, tahle městská vás už nebude bavit.
Praktické info: parkování je zpoplatněné a počítejte s tím, že mezi Gdyní, Sopotem a Gdaňskem bývají zácpy. Pokud jedete autem, raději si na přesun nechte časovou rezervu, nebo využijte vlak.
Gdaňsk
Město na celý den, možná dva. Upřímně je krásné, ale náročné zároveň, že se synem ještě vyčkávám. Dokud byl v nosítku, prošla jsem ho vcelku obstojně. S kočárkem bych se tady tahat nechtěla a momentálně jsou pro něj zdejší fantastická muzea ještě moc složitá.
Tady máte pár tipů, co vidět, protože podobná místa jinde moc nenajdete. Muzeum II. světové války je snad na celý den, doporučuji českého audioprůvodce. Evropské centrum Solidarity, promenáda u Motławy, Dlouhé náměstí a nenechte si ujít výstup na střechu baziliky Nanebevzetí Panny Marie.
Ewa Zapsrazsa
Tohle v žádném průvodci „13 míst, kam k polskému Baltu“ nenajdete. Je to poklad, který jsme objevili. Restaurace Ewa Zaprasza začala v roce 1987 jako malé výdejní okénko na verandě. Dneska tu mají jedny z nejlepších nakládaných sleďů, skvělé rybí speciality, výborná vína a dezerty. Je potřeba si udělat rezervaci tak 4 dny dopředu. Za dobrým jídlem do Sasina.
Palác Ciekocinko
Jen nedaleko je schovaný další poklad. Luxusní pětihvězdičkový butikový hotel. Jednou jsme tady byli ubytovaní a byl to nevšední zážitek. Vynikající snídaně na velice vysoké úrovni a pocit, že jste na zámku. Okolní anglický park se vzrostlými duby vytváří neskutečnou atmosféru. Poslední dobou sem občas zajedeme na slavnostnější jídlo.Restaurace Luneta & Lorneta je součástí MICHELIN Guide Poland 2026.
Aktivity, co mě baví. A vás bys mohly taky.
Poslední dobou se rozmohl takový nešvar. Road trip po půlce Polska za týden. Pak se na internetu objevují itineráře, co vidět, kde jíst a co navštívit. A já jen kroutím hlavou. Moře v Polsku je pro mě unikátní právě přírodou.
Já sem hlavně jezdím odpočinout si. Žádný rozpis na dva týdny, přejíždění a narvané dny. Jezdím sem načuchat moře, nechat si rozcuchat vlasy a chodit bosky. Aktivita číslo jedna, dva, tři… jsou dlouhé procházky po pláži. Nic se nevyrovná chůzi po místním písku, který je nejjemnější, jaký mi kdy mezi prsty zalezl. Taky ho vysypávám klidně ještě půl roku po návratu.
Jízda na kole je další oblíbená činnost. Je to tady po rovince, v lese je člověk hezky schovaný. Jet do vedlejší vesnice a zpátky je 20 kilometrů. A po pláži jste už někdy jeli?
Poslední dva roky si taky užíváme kajak. Splouvá se tady řeka Piaśnica, ale splavování na kajaku je populární na každé řece, která teče do moře. Hlavně mimo sezonu jste na řece skoro sami. Kolem vás plují labutě, před vámi ulétávají volavky a pod vámi v průzračné vodě ryby. Výlet je to krátký, o to víc si ho zapamatujete.
V neposlední řadě miluju jídlo, takže tady ochutnávám, co to jde, anebo si vaříme v domku.
A co na tom všem mám nejraději? Že si tady užíváme společný čas. Já, syn, můj táta, jeho psi a letos poprvé se stavila i moje mamka.
Tak co, namotivovala jsem vás? Omkrněte mapku, kde je toho trochu víc.
