Dlouhodobě se snažím snižovat množství vyprodukovaného odpadu a hledat možné alternativy tradiční kosmetiky a hygienických pomůcek. Jednak mi to přijde správně k planetě, druhak to dělá dobře i mně samotné. Osobně si na výrazné líčení nepotrpím, a tak i muži můžou klidně číst dál a třeba se inspirovat.
Kašperské Hory jsou známé pro svoji, na těžbu zlata, bohatou historii. Zlato už tady hledali Keltové a když se potom z rýžování zlata stala těžba, město zažilo svůj velký boom. Úbočí Amálina údolí jsou protkaná štolami. A v jedné z nich se nachází jedna z nejpřesnějších seismických stanic na světe.
„Co tam budeš dělat?, ptal se mě kamarád. „No co, mimo jiné budu potápět.“ Chvilku nic, pak odpověď: „Hustý, já mám taky certifikaci, dělal jsem si ji už v šestnácti a taky hledám buddyho.“ A mně to došlo… „Počkej, já ale dělám freediving, potápím se na nádech. Nepotápím s přístrojem.“ A pak, jako větčinou, následovaly vykulené oči a významné AHÁÁÁ.
Jestli existuje jídlo, které dokážu jíst každý den a nepřejíst se, jsou to Košari a sama sobě jsem hubovala, že jsem je objevila až dva týdny před odjezdem z Dahabu. Jakmile jsem je ochutnala, staly se mým každodenním rituálem. Po potápění, za odměnu, nebo prostě jen tak. Jedna porce stačila, abych byla přecpaná.
Neměla jsem touhu se vyjadřovat k situaci, která nastala. Beru věci tak jak jsou s vědomím, že je třeba se přizpůsobit. Máme karanténu. Dobře, budu doma pracovat a půjdu maximálně se psem ven. Nemáme dost roušek. Dobře šít umím, tak budu šít roušky!
Na Šumavu jezdím přes dvě desítky let a nějakou dobu už tady i žiju. Ale opravdu se mi ještě nepovedlo vidět všechno. Je tu hodně míst, těch známých i neznámých, která teprve objevuju. Boubín mám na pomyslném seznamu hodně dlouho. Už po první návštěvě můžu říct, že výhled z jeho vrchu pasuju pro mě na zatím ten nejhezčí, jaký na Šumavě vůbec máme.
Mám v hlavě takový bucket list, co bych dané období ráda stihla, udělala. Moc o něm nemluvím. Je jen můj. A protože jsem už dlouho hledala motivaci vyrazit na delší výlet než 30 km výšlap, řekla jsem si, že bych chtěla tuhle sezónu dát aspoň jedno další ultra. Že zo bude takhle brzo, mě nenapadlo.
V zimě mě oslovila firma Kufry&Zavazadla, zda bych pro ně neotestovala příruční zavazadlo. Potěšilo mě to a protože po pár vyměněných e-mailech mi přišlo, že máme velmi podobnou filosofii, kývla jsem. Dostala jsem možnost vybrat si z několika typů zavazadel a značek. Nakonec jsem si vybrala batoh Vogart Cabin Crew NTB 17 Blue.
Šumava tajemná, Šumava divoká a nádherná. Znám hodně lidí, co Šumavu milují. Jezdí na Šumavu na kola, nebo pěší výlety s rodinou. Poslední roky se přidávají i ti, co jdou přechod Šumavy. Trasa kolem 150 kilometrů na zhruba týden se spaním v nouzových nocovištích. Směrem od Železné Rudy na Novou Pec jsem ji prošla i já. A že poslední měsíce na Šumavě žiju, hodně lidí se mě ptá jestli přechod Šumavy má smysl.
Dlouhodobě se snažím snižovat množství vyprodukovaného odpadu a hledat možné alternativy tradiční kosmetiky a hygienických pomůcek. Jednak mi to přijde správně k planetě, druhak to dělá dobře i mně samotné. Osobně si na výrazné líčení nepotrpím, a tak i muži můžou klidně číst dál a třeba se inspirovat.
Kašperské Hory jsou známé pro svoji, na těžbu zlata, bohatou historii. Zlato už tady hledali Keltové a když se potom z rýžování zlata stala těžba, město zažilo svůj velký boom. Úbočí Amálina údolí jsou protkaná štolami. A v jedné z nich se nachází jedna z nejpřesnějších seismických stanic na světe.
„Co tam budeš dělat?, ptal se mě kamarád. „No co, mimo jiné budu potápět.“ Chvilku nic, pak odpověď: „Hustý, já mám taky certifikaci, dělal jsem si ji už v šestnácti a taky hledám buddyho.“ A mně to došlo… „Počkej, já ale dělám freediving, potápím se na nádech. Nepotápím s přístrojem.“ A pak, jako větčinou, následovaly vykulené oči a významné AHÁÁÁ.
Jestli existuje jídlo, které dokážu jíst každý den a nepřejíst se, jsou to Košari a sama sobě jsem hubovala, že jsem je objevila až dva týdny před odjezdem z Dahabu. Jakmile jsem je ochutnala, staly se mým každodenním rituálem. Po potápění, za odměnu, nebo prostě jen tak. Jedna porce stačila, abych byla přecpaná.
Neměla jsem touhu se vyjadřovat k situaci, která nastala. Beru věci tak jak jsou s vědomím, že je třeba se přizpůsobit. Máme karanténu. Dobře, budu doma pracovat a půjdu maximálně se psem ven. Nemáme dost roušek. Dobře šít umím, tak budu šít roušky!
Na Šumavu jezdím přes dvě desítky let a nějakou dobu už tady i žiju. Ale opravdu se mi ještě nepovedlo vidět všechno. Je tu hodně míst, těch známých i neznámých, která teprve objevuju. Boubín mám na pomyslném seznamu hodně dlouho. Už po první návštěvě můžu říct, že výhled z jeho vrchu pasuju pro mě na zatím ten nejhezčí, jaký na Šumavě vůbec máme.
Mám v hlavě takový bucket list, co bych dané období ráda stihla, udělala. Moc o něm nemluvím. Je jen můj. A protože jsem už dlouho hledala motivaci vyrazit na delší výlet než 30 km výšlap, řekla jsem si, že bych chtěla tuhle sezónu dát aspoň jedno další ultra. Že zo bude takhle brzo, mě nenapadlo.
V zimě mě oslovila firma Kufry&Zavazadla, zda bych pro ně neotestovala příruční zavazadlo. Potěšilo mě to a protože po pár vyměněných e-mailech mi přišlo, že máme velmi podobnou filosofii, kývla jsem. Dostala jsem možnost vybrat si z několika typů zavazadel a značek. Nakonec jsem si vybrala batoh Vogart Cabin Crew NTB 17 Blue.
Šumava tajemná, Šumava divoká a nádherná. Znám hodně lidí, co Šumavu milují. Jezdí na Šumavu na kola, nebo pěší výlety s rodinou. Poslední roky se přidávají i ti, co jdou přechod Šumavy. Trasa kolem 150 kilometrů na zhruba týden se spaním v nouzových nocovištích. Směrem od Železné Rudy na Novou Pec jsem ji prošla i já. A že poslední měsíce na Šumavě žiju, hodně lidí se mě ptá jestli přechod Šumavy má smysl.
