vypravěčka příběhů |digitální nomádka
Jsem Nikola.
Pracuju na dálku, žiju na Šumavě a mám ráda barevný svět plný cestování, sportu a nových zážitků. Baví mě poznávat neznámá místa, zkoušet nové věci a občas se nechat překvapit tím, kam mě život zavede.
S narozením Mikoláše se můj život změnil, ale chuť poznávat svět mi zůstala. Spoustu věcí teď zažívám znovu, tentokrát s malým parťákem po boku. A o naše zážitky, nápady i zkušenosti se dělím tady na blogu.
Když zrovna nejezdíme na kole, nepoznáváme dálky, nejsme na Šumavě, tak chodíme po Česku a spíme venku.
Nově sdílím více na HeroHero. Přidejte se k nám.
Jak to všechno začalo
Touhu objevovat svět a jiné kultury mám po rodičích. Jakmile byla možnost cestovat za hranice, byli jsme prakticky několik let na cestách. Ne jako výletníci. Rodiče pracovali pro YWAM jako křesťaňčtí misionáři a my tak navštívili komunity v Anglii, Holandsku, Rusku a dalších zemích.
Nepočítám naše rodinné cesty do Itálie, Chorvatska, Dánska. Byly fajn, ale první velkou zahraniční zkušeností pro mě bylo celé léto v Kanadě, když mi bylo 16. Za některé životní lekce a vnitřní nastavení vděčím paní Valerii Kines, která se o mě laskavě, ale s pevnými hranicemi starala.
Cestování jako by bylo mojí součástí. Někdy jsem jela bez plánu, jindy pracovně nebo za rodinou. Navštívila jsem mnoho dalších zemí (Polsko, Švýcarsko, Řecko, Rakousko, Slovensko, Turecko, Portugalsko, Island, Keňu, Mauritius, Egypt – Dahab).
Někde jsem byla na skok, jinde jsem žila. Třeba v Istanbulu, Athénách, Nairobi, Varšavě.
A právě z Keni mám své druhé jméno, Nekesa – ta, co přichází v období sklizně.
Nechci se usadit. Miluji toulat se prériemi. V nich se cítím svobodný a šťastný. V momentě kdy se usadíme, začneme blednout až umřeme.
Kajakem se hodně změnilo
V létě 2016 jsem se souběhem okolností ocitla v kajaku. Přes den jsem pádlovala a pracovala, večer spávala na pláži. Bylo to neskutečné období. Extrémně náročná a bohatá kušenost. Těžká v osobní rovině, v té cestovatelské se mi otevřely nové možnosti.
Stala jsem se nomádem se vším všudy. Přesouvala jsme se z místa na místo a žila ze dne na den.
Do kajaku jsem sedla v Pule a během podzimu a jara odpádlovala podél Italského pobřeží až do kousek za Manfredonii na jihu. Něco okolo 1000 kilometrů.
A právě tady se zrodila myšlenka založit skupinu pro holky nomádky – Nomádky na cestách.
Co pro mě znamená cestování?
Můj život byl vždycky hodně barevný. A moje cesty většinou nebyly plánované, spíš ke mně přišly. Při cestování mě žene touha zjistit, co je za dalším rohem, kopcem, v další ulici. Když mi zraje myšlenka na novou cestu, něco uvnitř mě se tetelí radostí a zároveň mě trochu svírá strach.
Cestování je pro mě o svobodě, objevování, posouvání hranic, nových přátelstvích.
Velice mě baví poznávat lidi, jejich myšlení, kulturu, nová jídla. Zároveň mi to vždy připomene, jak jsou všichni lidi na světě stejní. Přátelství, která vznikají na cestách jen na chvíli a je v nich všechno. I ta, která přežijí roky a vzdálenosti.
Miluji i samotu, jakou zažijete jenom na cestě. I ty chvíle, kdy je všechno na pytel. Díky těmhle chvílím jsem se naučila, že všechno jednou skončí a nic není trvalé. Jaká úleva v těžkých situacích.
Teď už si některé cesty plánuji víc s ohledem na syna a práci. Většina našich cest je krátká, o to intenzivnější.
Ještě sama jsem přešla Nízké Tatry a Bíle Karpaty. Se synem jsme prošli Šumavu, Zlatou stezku Českého Ráje, Toulavu podél Lužnice, Fisherma’s Trail, Camí de cavalls na Menorce. Projeli Otavskou cyklostezku, republiku napříč na kole po Via Czechia Českomoravská a slavnou Alpe Adria. Jak je vidět, naše výpravy taky mají cíl a to se od cestování sólo hodně posunulo.
Proč byste měli cestovat s dětmi?
Zaprvé, nemusíte se vzdávat toho co milujete, protože máte děti. Já miluju nejenom cestování, ale i sport a spoustu dalších věcí. Takže, proč přestat s cestováním?
U syna vidím jen samé benefity. Ano, nic se nemá přehánět a umíme taky jenom lenošit doma u kamen a hrát si s legem.
Ale. Díky cestování se umí přizpůsobovat situaci (podle mě velmi cenná vlastnost v dnešním světě). Nepřijde mu divné, že lidi mluví jinak, vypadají jinak, jí jiná jídla. Zvládá přesuny i na dlouhé vzdálenosti. Umí si vyhrát s málem. Učím ho podílet se na každodenních aktivitách a postarat se o sebe.
Prostě mu ukazuji celý bohatý a barevný svět, jehož je součástí a díky souvislostem ho pochopí daleko lépe. Jednou z těhle zkušeností snad bude čerpat.
Blog je fajn, ale jestli chcete víc, přidejte se na HeroHero a podívej se pod pokličku našeho dobrodružství.
Chcete vidět, co se děje za našimi cestami?
Na HeroHero sdílím věci, které se na Instagram a blog nevejdou. Zákulisí našich výprav, plánování dalších cest, krátké video aktuality z každodenního života i momenty, které vznikají cestou. Ukazuju, co právě chystáme, co se povedlo, co úplně ne.
Členové mají přístup k novým článkům s předstihem a mají všechny moje e-booky a checklisty zdarma.
